.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Mí věrní čekající. Nejsem si jistá, zda se čekání vyplatilo. Tak nějak jsem tuhle kapitolu psala, přepisovala, upravovala, mazala.... až z toho vylezlo tohle. Nejsem plně spokojená. No postavy si opět udělali, co chtěli. Na mou obranu přiznávám, že je kapitola o něco delší.
Snad nebude příliš sklamaní ;-)


 
Severus se opět spokojeně propadal do stavu vědomého nevědomí, když ho vyrušil ten pronikavý pištivý tón.
Grangerová!
Nemůže si ani zdřímnout, aby ho ta protivná ženská nevyrušovala. Existovaly chvíle, rozhodně k nim tato nepatřila, kdy si její společnost vychutnával. Rád poslouchal, když mu vyprávěla. Pozoroval zápal ve tváři, při řešení zapeklitého problému. Nebo jen tak si užíval její přítomnost.
Proč mu ale nedopřeje chvilku klidu. Překročili spolu jistou hranici mezi mužem a ženou, kdy se jejich vztah dá považovat za víc než jen pouhé koexistování. Stále jí to ovšem nedává právo rušit ho svým pronikavým naříkáním. Pokud si vyžadovala jeho společnost, měla za ním dojít přímo. Podobný způsob ženské komunikace, začínající výlevem emočních projevů považoval za vynucovací prostředek nedůstojný jich obou.
Chystal se usnout, když ho znovu donutila k vnímání okolí. S někým se dohadovala a on by jim oběma rád sdělil, kam si můžou tu svou diskuzi vzít. Jenže byl tolik unavený, že mu mluvení připadalo absolutně nepřijatelné. Jeho stav se momentálně smrsknul jen na jeho tělo a potřebu spánku. Pokud to bude jen minimálně možné, vytěsní z něj Grangerovou i s její touhou ho neustále obtěžovat.
 
Seděl v křesle, před sebou rozložené noviny, které mu sloužily jako výmluva, aby s nikým nemusel mluvit, a užíval si ticha.
Obtěžovalo ho, že si ho lidé neustále pletli se zpovědnicí. Dokázal udržet tajemství - komu by ho taky vykládal - rozhodně tím však nenabádal ostatní, aby si z něj udělali soukromou vrbu. Příčilo se mu tvářit se zúčastněně, když se snažil potlačit zívání nad hloupostmi ostatních.
Věděl, že dnes je to jiné. Narcisa za ním nepřišla, aby mu vylíčila nejnovější žhavé novinky ze světa bohatých. Složil pomalými rozvážnými pohyby Denní listy a upřel na ni zkoumavý pohled. Minutka, kterou si po jejím příchodu dopřál, se na její psychice hodně podepsala. Tvář se jí zbarvila do červena a nehty zatínala do krajkového kapesníčku, že ho téměř roztrhala. Když zjistila, že ji vnímá, začala na něj chrlit své požadavky.
„Narciso! Tohle po mě nechtěj!“ zvolil nejvhodnější způsob odmítnutí, jaký znal. Někoho jiného by prostě seřval a vyhnal z domu. Z nějakého neznámého důvodu si Narcisu oblíbil. Asi proto, že tak dlouho vydržela s Luciusem v jednom domě a nepokusila se ho zabít. Ovšem tím si taky nemohl být zcela jistý.
Snažil se krotit, ale ať byla jeho náklonnost k jemné blondýnce sebe silnější, nikdy z Draca neudělá protekčního zmetka. Už tak na něj vyčerpal víc shovívavosti, než bylo vhodné. Nevybíral si oblíbené studenty a ani nezačne!
Přestože by se rozhodně našlo pár jedinců, kteří by stáli za povšimnutí…
Taková Grangerová by s trochou péče a správným zařazením mohla dokázat zázraky. Současná doba nepřála mladým.
Netušil, proč si vzpomněl právě na ni. Ani si zrovna nedokázal vybavit, jak přesně vypadá a přesto se jeho myšlenky stále stáčely jejím směrem.
Raději přesunul pozornost k Narcise, která jeho zamítavou odpovědí začínala být víc než podrážděná. Zvedla k odchodu. I naštvaná dokázala vyzařovat velkolepou eleganci.
„Dělej, jak myslíš, ale rozhodně nejednáš správně!“ cosi ho na té větě zarazilo. Jako by nepasovala do růžově natřených úst. Něco tu bylo špatně.
 
Vážně? Grangerová? To její věčné kňourání se nedalo poslouchat. Kdyby netoužil po spánku víc než žíznivý po vodě, vstal by a uškrtil ji. Několikrát se nadechl a zapřemýšlel, co se mu vlastně zdálo. Něco velmi živého. Jenže si přes to věčné pisklavé štěbetání slečny Všechny otravuju nedokázal vzpomenout. Nejraději by si přetáhl peřinu přes hlavu, ale byl líný i zvednout ruku.
 
Tohle je tak příšerně ponižující! Zažil spoustu potupy, na to že nežil dýl jak 16 let. Přesto tahle v jeho dlouhém seznamu jednoznačně kralovala. Určitě se necítil hůř ani, když mu ten nos Potter přede všema zlomil. Každý na hradě věděl, že se po něm to rozcuchaný tornádo vozí, tak proč si s nějakým tupým obecenstvem lámat hlavu.
Sledoval obratné ruce a lítostivý pohled madam Pompfrey. Nesnášel, když ho litovala. Zažil to už tolikrát, až se mu chtělo zvracet. Teď tu měl sedět ten druhý. Věděl, že by to dokázal. Jedna prudká rána a v krvi by ležel jiný mladík.
Rázně si strhl obvaz, který mu pevně objímal nos. Sklouzl ze sedátka, trochu se mu zamotala hlava, ale rychle to potlačil, a vydal se k odchodu.
„Severusi Tobiasi Snape, okamžitě se vrať zpátky!“ zazněl velitelský hlas ošetřovatelky. V jejím hlase slyšel ráznost a nesouhlas, ale on moc dobře věděl, jak hodně je hodná a srdečná.
„Proč?“ štěkl někam za sebe. Setřel si kapku krve uvízlou na horním rtu, ale neotočil se k návratu. Další smutný pohled by už nezvládl.
„Abych ti ten nos srovnala.“ Slyšel, jak se přibližuje. Nepohnul se.
„Proč?“ pokoušel se tvářit, že tu už není. Nepřál si, aby ho přesvědčila vrátit se.
„No tak! S ošklivou skobou si tě žádná hezká holka nevybere,“ zašeptala mile a položila mu ruku na rameno.
Hlasitě si odfrkl a odešel. Jednou potká hezkou milou holku. Bude mít záplavu kudrnatých hnědých vlasů a úžasný úsměv. Věděl to.
Zarazil se. Sakra, co ho to napadlo? Proč hnědý? Vždyť Lilly měla jiskřivě zrzavé vlasy a měla ho ráda už teď. Až si to uvědomí, vrátí se k němu.
Tak proč se mu nestále vrací ta představa dlouhých hustých kudrlin? Co bylo špatně?
 
 
Severus si vzpomněl na sen, co se mu zdál. Celý byl divný. Takhle to tenkrát rozhodně nebylo. Potter v tom výjimečně nehrál roli. Zlomili si nos s Blackem navzájem. Poppy je taky nijak nelitovala. Naopak jim udělila přednášku, že se nemají prát a jako upomínku jim nechala u kořene drobný hrbol. Black už nebyl dokonalý a to Severuse velmi uspokojilo. On sám nikdy neměl krásný nos - výrazné klenutí zdědil po matce – takže mu to příliš nevadilo.
Nejspíš by nad tím hloubal déle, kdyby se k jeho uším opět nedonesl slabý nářek. Nějaká žena mu právě skrápěla ruku slzami. Chvilku mu zabralo, než jeho mozek zanalyzoval situaci a zjistil, že ta mokrá nadílka patří Grangerové.
„Severusi! Prosím!“ slyšel šeptaná slova někde blízko u ucha.
Chtěl zjistit, co se to děje. Zoufalství, které v jejím hlase zachytil, mu rozdrnkalo všechny poplašné struny, co v těle měl. Zatoužil chytit ji do náruče a odehnat všechno zlé z její blízkosti. Všem vždy jasně dával najevo, že nesnáší sentiment, ale kdo by se o jeho momentálním uklouznutí dozvěděl.
Snažil se otevřít oči. Nešlo to! Sakra, co se to děje?
Začal si vzpomínat. Léčil tu ženu. Pustil se do experimentu s Potterem a pak…
 
„Severusi, ráda tě vidím,“ příliš dlouho ten zvonivý hlas neslyšel. Lilly. Jeho krásná voňavá Lilly. Jako jiskra právě vytažená z ohně.
„Lilly,“ vydechl a přišlo mu, že jeho ústa nejsou toho jména hodna. Nemohl uvěřit, že před ním stojí. Nádherná. Svěží. Živá.
Zarazil se. Vybavil si ten děsivý moment, kdy v náručí svíral její chladnoucí tělo. Ten pocit, který ho trhal na kousky. Nikdy nezažil hrůznější zkušenost.
„Ano, Severusi, jsem tady. Skutečná. Stejně tak jako je ona tam.“
Severus nejprve nechápal, o čem to mluví, ale pak zaslechl ten tichý šepot.
„Potřebuje tě!“ přistoupila k němu blíž, ale nedotýkala se ho. Nepřál si odejít. Chtěl tu zůstat s ní a věřit, že už je dobře.
„Je to konec?“ zeptal se. Netušil, co přesně chce vědět. Drobné jemné vibrace kolem hrudního koše mu napovídaly, že ho to táhne jinam.
„To záleží na tobě,“ sklopila oči a ke špičkám bot, jako by nechtěla, aby něco vyčetl v jejím pohledu. Vždycky dokázal odhadnout, na co právě myslí už jen z pouhého pohledu.
„Mám strach,“ přiznal otevřeně.
Už věděl, že tohle není jeho svět. Někde tam venku na něj čekala jiná dívka. A právě to ho děsilo. Jedinou ženou jeho života zatím byla Lilly a tu by teď měl opustit vyměnit. Milovat ji mu přinášelo v neopětovanosti kus jistoty. S Hermionou ztratí pevnou půdu pod nohama. Otočil se po Lilly, ale ta už se začínala vytrácet. V obličeji se jí usadil smutný a vyděšený výraz zároveň.
„Severusi, prosím, nezapomeň!“ vykřikla, když jí tělo začínala obtékat lepkavá černá hmota.
Severus se natáhl po drobné dlani. Zoufale se ji pokoušel zachytit, ale marně. Cítil, jak mu proklouzla a jen mu krátké nehty poškrábaly ruku.

 
ooOoo
 
Hermiona vyčerpáním sotva držela víčka otevřená. Přemýšlela, co dělat. Nejraději by do něčeho pořádně kopla, aby ulevila své frustraci. Zároveň si přála stočit se někde do klubíčka a vybrečet všechno zoufalství. Ještě nikdy se necítila tak bezmocná.
„Tak už se sakra prober!“ rázně chytla Severuse za klopy pyžama a prudce s ním zatřásla. Už jí přestávalo bavit čekat, až sem zas někdo přijde a udělá si z jejího přítele pokusného králíka. Vystřídali na něm tolik metod, že by se z nich dala sepsat odborná encyklopedie.
„Garangerová, mám dojem, že jste mi právě vykloubila rameno.“
02.05.2016 20:41:05
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one