.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
S menším zpožděním tu máme dlaší kapitolku. Nejprve jsem nechtěla moc přidávat, když jsem měla jediný komentář od nadin. Poté se tu objevila úžasná věc od nadin, tak jsem jí nechala prostor, ať si jí vychutnáte. 
No nakonec se mi u povídky ukázaly Zuzanka, Michelle a Agata, což mě namotivovalo dokončit rozepsanou kapitolku. Děkuju děvčata.

Kapitolka je jen Vaše!


 
Hermiona právě prováděla kontrolu účetních dokladů, když k ní do kanceláře přiběhl Harry. Celý se třásl a tvář měl téměř bílou. Začínala se bát, aby neomdlel. Překotně jí něco vyprávěl, ale protože motal páté přes deváté, nedokázala si dát smysl vět dohromady.
Snažila se ho přimět, aby se posadil a uklidnil, ale nedařilo se jí to. Byl příliš nervózní, aby vydržel na jednom místě.
„Musíš jít semnou,“ začal ji tahat za ruku ven ze dveří.
Nechápala, co ho tak rozčílilo. Přenesl na ní část svého strachu a tak pocítila obavy z toho, co nakonec najde. Odmítala podlehnout panice, dokud nezjistí, oč jde, ale stálo ji to hodně sil. Snažila se z něj něco vytáhnout, zatímco procházeli nemocničním labyrintem. Jenže on příliš pospíchal, takže mu nezbývala energie na mluvení.
 
„Harry, ona se probírá!“ vykřikla nadšením, když se dostali až do pokoje její záhadné pacientky. Zaplavila ji vlna euforie, že ani nedokázala vnímat nic jiného.
„Ano, ale…“ Harry poklekl vedle postele a uchopil mladou ženu za ruku. Přiložil si drobnou dlaň na tvář.
Hermiona pocítila zvláštní směs pocitů. V zelených očích svého přítele zahlédla tolik lásky a něhy, až té nebohé ženě záviděla. Byla šťastná za život mladé dívky, zároveň se zlobila na Harryho, že tolik ublížil Ginny.
Svářela se v ní spousta emocí, ona ale nesměla podlehnout luxu je rozebírat. Nejprve se musí postarat pacientce o řádnou péči.
Plánovala přivolat vhodného lékaře a poslat sovu Severusovi, aby se dozvěděl o svém úspěchu, když se Harry probral z opojení.
„Tady Hermi,“ zavedl ji na druhou stranu postele, kde až teď našla další ležící tělo.
„Severusi!“ zakřičela polekaně.
Přiklekla si k němu a začala zjišťovat pravý stav věci.
Prsty mu přejela po ledové tváři. Vypadal, jako by jen spal. Jenže jeho tep byl příliš slabý a nepravidelný. Musí mu okamžitě sehnat pomoc.
Zavolala si několik skřítků. Nechala přivést lékaře, aby se postarali o uzdravující se pacientku a sama dohlížela na přenos bezvědomého Severuse do volného pokoje.
Konečně, po několika rozhovorech, pokynech a nechápavých pohledech, se Hermiona dostala k tomu, aby Harryho pořádně vyslechla a zjistila, co se stalo.
Když přestala zaměstnávat mysl neodkladnými úkoly, začala si uvědomovat hrůznou skutečnost. Najednou netušila, co si počne. Medicína nebyl její obor. Nedokáže si sama poradit a jediný odborník, kterého znala, kterému věřila, leží v bezvědomí. Jenže bez pomoci o Severuse přijde a to odmítala.
„Kde- kde je Henry?“ uvědomila si náhle, že jí tu někdo chybí.
Hermiona se dostávala do stavu, kdy ji opouštělo jasné uvažování. Přesto ještě zachytila zbytky zdravého rozumu, aby z nich vytěžila to nejlepší. Vzpomněla si na dalšího znalce v tajemné oblasti cizích myslí.
„Kdo je Henry?“ zeptal se Harry, který si najednou připadal zbytečný.
Jeho otázka zůstala bez odpovědi, protože Hermiona se mezitím vydala hledat dotyčného lékouzelníka.
 
Čekala spěch a řadu otázek, když Henrimu vylíčila, co se stalo, jenže ten místo toho akorát těžce dosedl na gauč a upřel pohled někam do neznáma. Ginny jim všem připravila pořádně silnou kávu a tiše se posadila stranou. Než jim Hermiona přetrhla zábavu, líčil jí Henri příhody z cest, aby ji přivedl na jiné myšlenky. Nyní, ačkoli se cítila ochuzená o jeho zábavnou společnost, usoudila, že je ho potřeba někde jinde.
„Musíme něco udělat.“ Hermionu přestalo mlčení bavit.
Seděli v jejím bytě. Sledovali jeden druhého, a nepostoupili ani o krok blíž k Severusově záchraně. Měli by stát u Severuse a začít s léčbou.
„Obávám se, že není co.“ Henriho odpověď jí zasáhla jako ledová sprcha. Vyrazila jí dech a zanechala po sobě husí kůži.
„Jak to myslíte?“ obtočila prsty kolem kouřícího hrnku, i když věděla, že ten ji nezahřeje. Potřeboval by lidské teplo. Cítit, že je chtěná. Ginny nejspíš vycítila její zoufalství, protože jí položila paže kolem ramen a přitáhla těsněji k sobě.
„Osoba provádějící Prolnutí se do podobného stavu dostane jen ze tří důvodů,“ Henri zvedl na znamení tři prsty a začal vypočítávat. „Pokud se sama ztratí v myšlenkách léčené osoby,“ skryl jeden prst do dlaně. „Pokud zjistí, co stav zapříčinilo a přetáhne kletbu na sebe. V takových případech většinou léčitel tuší, jak se s kouzlem vypořádat,“ ohnul i druhý prst. Než pokračoval, zarazil se a zamyšleně si Hermionu přeměřil. „ Poslední a nejhorší variantou je, že se kletba přesune sama.“
„Jaký je náš případ?“ odmítala se vzdát naděje. Nepřipustí, že by Severuse mohlo potkat něco zlého, dokud nebude mít stoprocentní jistotu.
„Netuším. Prakticky se to nedá odhadnout,“ pokrčil rameny.
Hermiona věděla, že ji nechce připravovat o iluze, ale zároveň musí počítat se všemi možnostmi. Ona ovšem není lékařka a nemusí předpokládat jen to nejhorší.
„Tak mu vlezte do hlavy, jako té ženě a zjistěte to,“ navrhla prví, co jí prolétlo myslí. Tohle hloupé bezduché tlachání jí začínalo lézt krkem. Toužila všeho nechat a běžet k Severusově lůžu. Jedinému místu, kde by měla správně být.
„Jak jistě víte, Severus je vynikající Nitrozpytec. Takovým se do hlavy jen tak nedostanete, ani když spolupracují, natož když jsou v komatu. Pokud někdo provádí takový obřad, musí se náležitě chránit, blokovat svou mysl. Proto u něj samotného nejde Prolnutí již provést. Něco jako zabouchnutí dveří pro případ nehody.“ Herni mluvil klidně a vyrovnaně. Hermiona tušila, že se ji snaží uklidnit, ale nepomáhalo to. Naopak ji strašně štvala ta netečnost.
„Jak je tedy možné, že Harrymu se nic nestalo?“ zajímala se Ginny, která zatím jen tiše poslouchala. Nepřála nikomu nic zlého, jen se taky pokoušela najít cestu – svým vlastním způsobem.
„Severus nejspíš toho chlapce použil nejen na zesílení kontaktu s pacientkou, ale také jako pojistnou kotvu s vnějším světem. Takže když se to začalo kazit, vystrčilo ho to ven, ale pouto asi nebylo dost silné, aby je zachránilo oba.“
 
ooOoo
 
Hermiona seděla vedle bílého lůžka, držela Severuse za ruku a tiše plakala.
Ginny měla ve všem pravdu. Byla sobecká, hloupá a slepá.
Jak mohla cokoli postavit před jejich příliš křehký vztah? Tolik bojovala, aby ho získala. Trvalo dlouho, než jí začal věřit a ona to pak všechno zahodí. Nakonec skončí sama opuštěná a zahořklá.
„Jak se cítíš?“ přisedla si k ní Ginny.
Hermiona nedokázala pochopit, proč se s ní ještě baví. Ublížila jí, zastávala se Harryho, i když měla stát na druhé straně. Přesto ji kamarádka neopustila.
„Víš, že má krásný prsty?“ Hermiona se smutně usmála. „ Nikdy jsem mu to neřekla.“
Taky k tomu už nejspíš nebude mít příležitost. Když si to uvědomila, oči se jí opět zalily slzami. „ Mohl by hrát na klavír. Určitě by se mu to líbilo.“ Zamumlala nesouvisle. Potřebovala ze sebe dostat všechny zastrčené pocity. Jemu už to neřekne, ale pořád tu ještě je někdo, kdo ji poslouchá.
Hermiona smotávala šesté se sedmým, ale nikdo ji nepřerušoval. Nechali ji vypořádat se se smutkem po svém.
 
ooOoo
 
Severus se cítil skvěle. Už dlouho nezažil podobný opojný pocit klidu a pohody. Je to přesně jako ten moment, kdy už nespíte, ale ještě se vám nechce otevřít oči. Víčka pevně stisknutá, ale okolní svět začínáte pomalu vnímat. Připadal si jen krůček od všeho okolo.
Stejně malý krůček i od toho protivného kvílivého zvuku, co mu dotíral na mozek. Až najde původce, nejspíš mu připraví hodně krušné chvilky. Ale až později, až se mu zachce se pořádně probrat.
Opět se propadal do dřímoty, když ho znovu vytáhl ten otravný zvuk. Tohle se musí zarazit v zárodku. A někdo bude trpět!
Hermiona? Hermiona pláče?
U všech svatých proč zas ta Grangerová tolik vyvádí?
Nikdy nepochopí ženskou logiku, ustavičně si stěžují nebo řvou. Obojí je nesnesitelné. Obojí dávají mužům za vinu.
Tohle bude první věc, kterou ji odnaučí!
„Je to všechno moje vina,“ pozvolna rozeznával slova naplněná zoufalstvím.
Další úžasná ženská vlastnost. Sebemrskačství. Pokud s nimi nesouhlasíte, začnou vás přesvědčovat o opaku, pokud ano jste necitlivý hulvát. Obě varianty končí stejně - vlastně za problém můžete vy.
16.04.2016 21:48:25
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one