.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Veselé Velikonoce!


 
Hermiona se převalovala v posteli, a přestože byla za celý den dost unavená, nedokázala usnout. Příliš jí zaměstnávaly myšlenky, které si z její hlavy udělaly přestupní stanici. Každá se na chvilku zastavila, pak nasedla na rychlík a zmizela. Příliš mnoho by toho potřebovala dořešit.
Otočila se na bok a peřinu si přitáhla těsněji pod bradu. Chyběl jí Severus. Zvykla si usínat po jeho boku a teď, když jí nehřálo mužské teplo, připadala jí postel prázdná a studená. Posledních pár dní nestál o její společnost ve své ložnici. Nevyčítala mu to. Neshodli se v několika důležitých rozhodnutích a nějak se odcizili. Přesto doufala v lepší budoucnost - ještě to s nimi nevzdávala.
Když se podruhé přetočila a zjistila, že vhodnou polohu nejspíš nenajde, vstala a vydala se do kuchyně. Při nalévání sklenice vody začala uvažovat nad slovy, která jí dnes Ginny řekla. Zprvu jim nepřikládala velký význam, ale nyní, s odstupem času, začínala měnit názor.
 
Hermiona přecházela po pokoji a rozrušením skoro zapomněla na přítomnost své přítelkyně.
„Sedni si. Začíná se mi z tebe motat hlava.“ Ginny pohodlně seděla na gauči a pila čaj.
Nejspíš si to řízla něčím silnějším, ale to se Hermiona rozhodla nezkoumat. Byla kamarádce vděčná, že ztropila jen krátkou hysterickou scénu, když zjistila Harryho nevěru. Měla právo křičet, brečet, raženě odejít, ale ona jen poslala svého přítele k šípku a zůstala. Podle jejích slov veškerá vina padala na Harryho ramena a také se těžko dalo soupeřit s někým, kdo leží v komatu bez možnosti se bránit.
„Nedokážu to pochopit,“ zajela si Hermiona prsty do vlasů ve snaze trochu se uklidnit. Sice si tím pohybem zničila dokonalý účes, ale nijak se tím netrápila. Dnes už nepůjde do práce, takže si s vizáží nemusí dělat starosti.
„Co přesně? Že je Harry prase, nebo že ho v tom Snape nepodporuje?“ Ginny odložila šálek na stůl a zkoumavě se na ni podívala.
„Omlouvám se. Neměla bych o tom s tebou mluvit.“ Hermiona přemýšlela, co dál.
Měla by svou kamarádku utěšovat a místo toho se stará o její sokyni. Jenže její ochranitelské já právě zahájilo trestní výpravu za nebohou pacientku. Ostatní problémy se odsunuly stranou.
„Měla by ses omluvit někomu jinému.“ Nějak si nemohla vzpomenout, kolika lidem ještě v poslední době stoupla na kuří oko.
„Nechápu, jak to myslíš?“ zastavila se a začala pátrat v paměti. Rozhodně ve svém boji za ženin život nešetřila své okolí, ale tolik zainteresovaných tu nebylo.
„Vážně? Vždycky jsem tě považovala za nejchytřejší holku na škole, ale začínám pochybovat o svém úsudku.“Ginny si zkřížila paže na hrudi.
Tím gestem jí vrátila myšlenky zpět k Severusovi. Potřebovala, aby spolupracoval, ale on se rozhodl trucovat.
Potom, co ho Harry požádal o účasti při Prolnutí, se hrozně naštval. Rázně zamítl všechny prosby a pokusy o diskuzi na toto téma. Nakonec odešel do Bradvic a nereagoval na vzkazy. Vůbec nechápala, co se to s ním stalo. Nejprve hledá všechny možné způsoby léčby, dokonce i ty na hranici zákonu, a když se mu nabídne další pomocná ruka, stáhne se.
„Vztekáš se, že Snape nechce Harryho pustit k léčení jeho nové drahé přítelkyně, jenže nějak ti uniká, co to znamená pro něj,“pokračovala dál, když si všimla, že ztrácí Hermioninu pozornost.
„Pořád nic?“ jelikož nepřicházela žádná odezva, začínala se Ginny lehce mračit. Nakonec si povzdechla a začala svou myšlenku víc rozebírat. „Snape si v mládí na škole užil své s Jamesem Potterem, o tom snad víš. Poté mu tenhle výtečník sebral životní lásku, na to si, doufám, ve své vytíženosti taky nezapomněla.“ Poukazovala na soudní procesy, kde se přetřásal Severusův osobní život a vzpomínky.
„Po čase dostal na krk jejich povedeného synáčka, který mu to nijak neulehčoval.Brumbál se taky nezachoval úplně sportovně, když svou náklonnost najednou přesunul na malého pubertálního chlapce.
A teď se to děje zas. Najdeš dítě. Vnutíš mu ho do péče. Když si na něj zvykne, přijde Potter a prostě mu ho vezme.
Aby toho na jeho zkoušené nervy nebylo málo,“ Ginny si nechala prostor, aby Hermionu víc potrápila, než svůj proslov dokončila.  „Co udělá jeho přítelkyně? Postaví se na druhou stranu a ještě po něm chce, aby bez řečí pomáhal. Jsi si jistá, že jsi mu nijak neublížila?“Možná by se měla Severusovi omluvit, ale určitě to nemohlo být tak zlé, jak popisuje. Snad.
„To nemyslíš vážně? Děláš ze mě fúrii. Chápu, že jsi na Harryho naštvaná, ale…“Hermiona se rozhodla bránit. Částečně před Ginny a částečně před svým vlastním svědomím, které právě začalo varovně zvonit. Ve vztazích byla ve skutečnosti nováčkem, mohla tedy přehlédnout jisté signály.
„To jako, že mě žárlivost tolik zaslepila? Hermiono, zamysli se! Podívej se mi do očí.“ Ginny si počkala, až to opravdu udělá.“ Skutečně můžeš s klidným svědomím říct, že na tom není ani špetka pravdy?“
 
Hermiona odložila prázdnou sklenici na stůl a začala se procházet potemnělým bytem. Dostala se až do provizorního pokoje pro hosty. Připadala si hloupě, když tu tak nesměle postávala před dveřmi. On tu nebyl a ona si netroufala vstoupit. Potřebovala ho cítit, takže jednou její iracionální část vyhrála. Sedla si na kraj postele a pohledem pohladila každou věc, ze které vyzařovala jeho osobnost. Nakonec vstala, vytáhla ze skříně jednu černou košili a převlékla se do ní. Zavřela oči a vsakovala do sebe známou vůni.
ooOoo
 
Severus už měl plné zuby toho jak se mu ten Potterovic klan ustavičně plete pod nohy. Nepřinášelo to nic dobrého, jen akorát rozkoly a problémy. Rozhodl se tomu učinit přítrž. Zavolal si to neopeřené pískle do nemocnice, aby uzavřeli dohodu. On mu opět pomůže, ale tím se vše vyrovná. Nikdo nikomu nic nezůstane dlužen. Jednou provždy smažou minulost a vyhnou se budoucnosti.
 
„Pottere, jestli okamžitě nepřestanete otravovat, udělám z vás žvatlající bezduchou trosku!“ Severus zasyčel svou výhružku a rozhodně ji v tuto chvíli myslel vážně. „Jak tak na vás koukám, nedá mi to ani příliš práce,“ dodal už méně podrážděně. Slíbil si, že to oba přežijí a svůj slib nehodlal porušit hned na začátku. Nasadil hodně nasupený výraz, aby černovlasému muži po svém boku jasně ukázal, že jen planě neplácá. Potřeboval se soustředit a ustavičné vyrušování mu nijak nepomáhalo.
 
„Proč mám na sobě skafandr?“tichý vystrašený hlas se Severusovi zakousl do podvědomí, jako rozžhavená motorová pila. Znovu zhodnotil svůj plán a zpětně si říkal, že si to měl lépe promyslet. Teď už nešlo couvnout.
Opatrně se proplétal vědomím nemocné ženy s ocelovou koulí, zvanou Potter, na noze, a snažil se najít nějaký záchytný bod. Neustále zaháněl představu, jak se mu ruce mladého černovlasého kluka omotávají kolem pasu, protože jejich majitel je strachy bez sebe. Ještě pár sekund a nejspíš se jeho vidiny zhmotní. Oklepal se hrůzou.
„Máte na sobě to, co si vaše podvědomí myslí, že by mohlo na podobnou cestu potřebovat,“ odpověděl, protože mu bylo jasné, že by se jeho spolucestovatel dožadoval dopovědi, dokud by jí nezískal a on rozhodně netoužil po dalším žíhavém zářezu. „Vážně skafandr? Pottere, někdy silně pochybuju o vašem duševním stavu,“nedokázal si odpustit rýpnutí a pevně věřil, že Potter zažívá při diskuzi stejně nepříjemné pocity jako on. Opájelo ho při tom jisté zadostiučinění.
„Takže když vás vidím v bílé sutaně…“ ten kluk vážně nemá žádný pud sebezáchovy.
Otočil by se po něm, ale obával se toho, co by mohl spatřit.
„Tak rozhodně nemáte v hlavě vše v pořádku,“usekl rozmluvu ještě v zárodku, než začnou oba dedukovat, co to všechno znamená. „A přestaňte žvanit. Ničíte nám soustředění. Jste v cizí hlavě, ne na výletě.“
„Vy jste začal,“ ozvalo se kousavě, a každé slovo mu rezonovalo snad i v kotnících.
„Taky to ukončím!“ Co by se asi stalo, kdyby někoho zabil v cizí hlavě?
Dnešní prolnutí bylo zvláštní. Stálo ho hodně sil. Kromě svých a pacientčiných musel vstřebávat pocity ještě další osoby. Těžko rozeznával ty správné, které hledal.
Brodil se lepkavým hustým blátem a bál se přemýšlet, aby někdo další nezachytil proud jeho myšlenek. Skoro cítil, jak se mu orosilo čelo. Náhle to tu bylo. Přímo před ním. Stačilo natáhnout ruku, jenže si pozdě uvědomil, co je vlastně špatně. Bořil se příliš rychle a příliš hluboko. Otočil se po Potterovi, ale nikde ho neviděl. Ten kluk ho v tom jednoduše nechal.
Teď už se nebál přemýšlet. Pochopil, že se blíží konec. Vlastně mu to bylo jedno. Nenacházel příliš důvodů proč zůstat. Když mu po hadím kousnutí zachránili život, jen tím oddálili nevyhnutelný osud.
Mapoval svůj dosavadní život. Splatil dluh Brumbálovi i závazky k Lily. Svět se nestane lepším místem, ale on už toho svědkem nebude.
Hlava se mu najednou zaplnila hromadou vzpomínek. Hermiona. Jasně si vybavoval ten jemný záblesk v oříškových očích, když se jí povedlo rozluštit nějakou hádanku. Vždycky špulila rty, když se urputně soustředila a moc jí to slušelo.
Rád by ji ještě jednou viděl. Nejspíš by jí řekl, že ji má rád. Možná i víc než jen rád. Nemiloval ji. Na to bylo příliš brzy, ale kdo ví, kam by je čas posunul. Už to nezjistí.
02.05.2016 20:41:38
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one