.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Děkuji, že jste vydrželi čekat.

Děkuji nadin za podporu.

Děkuji Vendi za betaci.

Hermiona už toho pomalu začínala mít dost. Seděla v malé kantýně a upíjela příliš sladkou kávu, co tady vařila jedna starší dobrosrdečná kouzelnice, která nejspíš došla k rozhodnutí, že všem přivodí cukrovku. Tupě otevřela Denního věštce, ale stránky nevnímala. Myšlenkami zalétla ke svému novému zaměstnanci, čímž si náladu příliš nezvedla. Snape už víc jak tři dny rotoval mezi Bradavicemi a nemocnicí, jenže k výraznému pokroku se nedobral. Neustále prováděl ty své hokusy pokusy na nebohé pacientce, jejíž stav se nezměnil.

Začínala přehodnocovat své rozhodnutí přizvat ho k tomuto případu. Odmala v něm viděla dokonalé spojení znalostí s přirozeným intelektem, ale nejspíš to byl jen slepý dětský obdiv, který vštěpují dospělí dětem, aby je nenásilně přinutili k poslušnosti. Rozdrtila mezi zuby další lok cukrové černé hmoty zvané místními kávou. Přála si dopřát mu víc času, ale to byl jediný artikl, se kterým momentálně nemohla obchodovat. Tlačili na ni ze všech stran, aby se případ buď pohnul z místa, nebo přesunul na oddělení Dlouhodobě nemocných. Byla si moc dobře vědoma, že pokud by podepsala souhlas s převedením, ztratila by ta dívka poslední šance na uzdravení. Netvrdila, že se o nevyléčitelné nestarají s náležitou péčí, jen jim už nevěnují tolik pozornosti - nechávají je jednoduše dožít v jejich nemněném bezútěšném stavu. Ve skrytu duše si dovolila doufat, že by ta bledá dívka mohla být první vlaštovkou, průlomem v medicíně, přesně tím obratem, jež by pak dokázal pomoct takovým, jako byli třeba Nevillovi rodiče. Vídala spolužáka každý den, jak trpělivě navštěvuje své blízké s vírou v zázrak. Toužila mu ho dát.

Kdyby alespoň polevila ta zatracená vyrážka, pomalu se rozlézající z krku na ruce. Bezděčně se podrbala na zápěstí, měla přijmout Snapeovu mast. Jenže ona si potřebovala hrát na hrdost, takže jí úleva ležela na nočním stolku, stejně jako dávno rozečtená kniha. Kam se asi poděla ta dívka, která dychtivostí ani nespala, jen aby dočetla poslední stránku? Dávno už neměla potřebu ničit si oči nad drobnými řádky starých pergamenů. Zastesklo se jí po starých časech klidu a dětství.

„Dovedl bych si představit lepší smrt, než se předávkovat cukrem." Známý hlas ji probral z trudomyslnosti a přinutil vrátit se zpět k realitě i k problémům s ní spjatými.

„Profesore?" překvapeně zamrkala na zamračeného muže stojícího vedle ní.

Přitáhl si židli od vedlejšího stolu a nebral při tom ohledy na mladíka mumlajícího, že je u něj obsazeno, protože čeká na přítelkyni.

Hermiona by nejraději protočila oči, ale včas se zarazila, na hádky se dnes necítila.

„Jak pokračuje léčba?" potřebovala se dozvědět víc o pacientce, ale když na ni profesor vrhl pohled, který by mohl směle konkurovat masovému vrahovi před první obětí, začala přehodnocovat, jak moc chce tu informaci získat.

„Mám se snad omlouvat, že se jako ředitelka nemocnice starám o blaho našich pacientů?" nasadila autoritativní tón používaný na jednání s neposlušnými podřízenými.

„Vážně?" opřel se pohodlně o opěradlo. „Pak byste měla vědět, že pan Sirhane trpí průjmem pokaždé, když dostane bramborovou kaši - a že ji tu dostává celkem často. Paní Kercher neustále zapomíná zuby na sesterně - nějak nechápu, co tam dělá. Pan Köller pravděpodobně ukrývá léky pod polštář - za chvilku bude spát vsedě. Mám pokračovat?" založil si vítězně ruce na hrudi.

„Vždy se vyhýbáte odpovědi nebo jen když mluvíte se mnou?" zeptala se a zvedla při tom levé obočí stejně, jako to kdysi dělával ve škole on.

„Nasadil jsem pacientce jistý druh lektvaru, kde je nutné v přesně daných časových intervalech kontrolovat příznaky." Změřil si znechuceným pohledem obsah bílého hrnku na stole, ale nijak ho nekomentoval. Bylo jí nad slunce jasnější, že profesor zdejší břečku znovu ochutnávat nehodlá.

„Nemohu postrádat žádného z pracovníků." Měl s ní postup probrat dřív, než se vrhl do divokých akcí, takhle tu dívku akorát ohrozil.

„Žádnému nevzdělanci bych ten dozor nesvěřil." To se vážně potřeboval hádat za každou cenu? „Uvolněte mi nějaký pokoj v nemocnici." Opřel lokty o stůl, takže se dostal blíž k ní.

Kdyby začal před zkoprnělou Hermionou tančit kankán, nebyla by víc překvapená, než je teď. Přemýšlela, jestli svým požadavkem - spíš rozkazem - směřuje opravdu tam, kam si ona myslí.

„Zbláznil jste se?" vyhrkla první, co jí přišlo na mysl.

„Nejsem si vědom, ale děkuji za zájem o mé duševní zdraví. Můžeme se vrátit k původnímu tématu?" Mluvil s ní klidně, rozvážně jako s dítětem, kterému se snaží vysvětlit, že opravdu nemůže krást panenky svým kamarádkám.

„Nemám volné pokoje," oznámila mu věcně s očima zavrtanýma do černé převalující se skoro kaše. Dnes si už další lok nedopřeje, z přemíry sladidla už začínala mít mžitky. Pravděpodobně je celá tahle konverzace jen výplodem mozku nadopovaného cukrem.

„Zařiďte si to, jak chcete, ale večer si přinesu své věci a klidně se vám nastěhuji do kanceláře, když to bude nutné," Snape se dnes určitě nevyspal nejlépe. Okolo očí se mu prohloubily vrásky, slova tvrdě odsekával a pohledem ji špendlil k židli dokonaleji než nejostřejší špendlík.

„Očekáváte, že začnu plesat, jak dokonale jste to vyřešil? Nebo se leknu a poslechnu přímý příkaz?" Hermiona se nehodlala vzdát lehce. Jediný chlap, kterého by dokázala utopit v nepoživatelné kávě, seděl velmi nebezpečně blízko hrnku s černou odpornou břečkou. Propletla si prsty na stole, aby odolala nutkání své vražedné plány uskutečnit. Nyní je od sebe dělilo jen několik málo centimetrů, skoro mohla cítit jeho vodu po holení, kdyby si to připustila.

„Když jsem vyslyšel vaši žádost o pomoc, očekával jsem z vaší strany větší podporu," jednou větou shodil všechny její protesty ze stolu.

„Podporu nebo otroka? Zapomínáte, že šéfem jsem tu tentokrát já!" usmála se na něj sladce, až příliš sladce na upřímný úsměv. Provokovala ho, zjišťovala, kde má Severus Snape hranice.

„Stále ještě mohu odejít a nechat vás si v té vaší kaši pořádně zaplavat," na konci věty musel značně ztišit hlas, protože se na ně začali otáčet lidé z druhého konce místnosti

„Už mě unavuje vaše věčné vyhrožování. Zaujal vás případ umírající dívky - zůstaňte. Hodláte využívat mé zoufalé situace - odejděte." Jednoduché řešení všech problémů, učinit definitivní rozhodnutí jednou pro vždy. Hermiona se zvedla k odchodu, kafe už dopíjet nebude a diskuzi už taky vést nechce.

„Pohlídáte pacientku?" ozvalo se jí za zády s vysmívajícím se podtónem.

„Zařídím vám to bydlení," vzdychla. Nebylo by jednoduší rozběhnout se proti zdi?

 

Severus stál nad otevřeným kufrem, do kterého postupně skládal jednu věc za druhou. Než cokoliv přidal k ostatním předmětům, pořádně zvážil, zda to bude skutečně potřebovat. Neplánoval se ze školního bytu odstěhovat nadobro, jen musel zkrátit promrhaný čas. Cestování mu zabíralo příliš cenných hodin, které mohl věnovat léčbě jemu svěřené pacientce. A jelikož v době prázdnin nebyla jeho přítomnost na hradě nezbytně nutná, podnikl kroky, aby se mohl věnovat jen léčení.

Podíval se na nástěnné hodiny odbíjející sedm hodin, ještě dopřeje slečně Grangerové nějakou tu minutku. Mírně se usmál spokojen sám sebou, když si vybavil jejich poslední rozhovor. Zahnaná do kouta splnila všechny jeho požadavky a ani se nemusel příliš snažit, taková spolupráce mu bude rozhodně vyhovovat.

13.03.2013 21:10:28
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one