.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Taky Vás tak zaměstnávají Vánoce? Doufám, že už máte vše hotové a jen si užíváte ;-)

Děkuji všem za komentáře u poslední kapitoly :-)



 
Harry se už nejméně hodinu hádal se Severuse a Hermiona stále nedokázala přijít na to, o čem se vlastně přou. Neustále si předhazovali stejné křivdy a hájili se stejnými argumenty. Jak rozbitý kafemlejnek. Začínala jí bolet hlava z toho hluku i z toho, jak se snažila soustředit na jejich nesmyslný rozhovor.
Časem se začali soustředit na docela jiné téma. Ani tentokrát nestíhala sledovat tok diskuze. Pochopila jen, že hlavní příčinou je ona sama. Jak se do toho navezla, to už bylo záhadou. S posměšným odfrknutím se zvedla a odešla do kuchyně uvařit si čaj. Ať se klidně pozabíjí, jí už to je celkem jedno. Docela dobře to zvládnou i bez její pomoci.
Právě si do šálku vmíchávala druhou lžičku cukru, když za ní přišel Harry.
„Omlouvám se, asi bych měl odejít,“ tvářil se, jako by mu někdo oznámil, že bude sto let po škole. A pokud ve vedlejší místnosti stále seděl Severus, mohlo se to tak i stát.
Hermiona by se jeho výrazu začala smát, ale nebylo jí veselo.
„Ještě si neviděl malého,“ zaprotestovala chabě.
Uvědomovala si, že se jedná o slabý důvod, aby zůstal. Právě ho přímo naservírovala nabručenému profesorovi, se kterým ještě nemá příliš vyřešené vztahy.
Měla ho varovat dopředu, přiznala si svou chybu.
„Až jindy,“ objal ji nerozloučenou.
 
ooOoo
 
Harry seděl na kraji nemocniční postele. Snažil se zabírat co nejmenší prostor - jen tolik, aby nespadl.
Přestože byl ještě před pár minutami rozhodnutý odejít, profesor Snape ho přinutil jít se podívat na pacientku.
Nechápal, jak ten chlap dokázal pokaždé docílit svého. Nikdo nevěřil v jeho nevinu a nyní se na ministerstvu rozhodli udělit mu čestné uznání. Každý si myslel, že bývalý smrtijed, přes všechna očišťující prohlášení, by neměl léčit lidi a teď ho Hermiona protlačuje do svého lékařského týmu. Vážně ukázkový příklad tvrdohlavého odhodlání a pořádné dávky štěstí.
Harry až v malém čistém a odporně bílém pokoji, pochopil pravý význam Snapeovy touhy dostat ho sem.
Šokovaně hleděl na drobný až příliš známý obličej. Není to tak dávno, kdy se na něj ta jemně vykrojená ústa usmívala.
 
Přibližně před rokem s Ronem a pár dalšími bystrozory hledali několik uprchlých smrtijedů. Jednalo se zlotřilce, kteří se vyhýbali soudu, ukrývali se před zákonem a všude, kde se objevili, ničili a pustošili. Jejich zločiny byly tak vážné, že je odsoudili za jejich nepřítomnosti bez možnosti obhajoby. Už zbývalo je jen dostat na výkon trestu a přesně tenhle si Harry předsevzal učinit. Lov zločinců se pro něj stal vášní a životním posláním.
Po dost nepříjemném střetu, kdy se pro ústup rozhodly obě strany, se nechtěně oddělil od své skupiny. Bloudil po okolí a snažil se najít bezpečnou cestu zpět. Domníval se, že nastaly jeho poslední dny. Další chladnou noc by už bez přístřešku a trochy jídla nevydržel.
Tehdy našel malý zastrčený domek s přátelskou majitelkou. Zachránila mu život a na nic se neptala. Nic nepožadovala.
Za trochu laskavosti jí chtěl zaplatit, ale odmítla to. Přišlo jí přirozené pomoct bližnímu v nouzi. Nikdy nepoznal někoho podobného. Příliš dlouho se pohyboval mezi špínou kouzelnického světa, že začal vidět chyby i na svých nejbližších. Čistá duše mu najednou připadala jako malý zázrak. Svítila do tmavé společnosti jako bílý maják spásy.
Zdržel se déle než jen pár hodin, mnohem déle než bylo potřeba. Jednalo se o jednorázové vzplanutí. Z jeho pohledu určitě.
Nevěřil, že se ještě někdy setkají. Přesto si v srdci uchoval několik vzpomínek na milou dívku, která se objevila v těžkých chvílích.
 
„To dítě?“ vydechl opatrně.
Hlasitý rozhovor se mu zdál v této místnosti nepatřičný. Vlastně ani nedokázal přes stažené hrdlo dostat žádné výraznější slovo.
„Ano, pane Pottere, je vaše,“ přisvědčil mu Snape, bez obvyklé jízlivosti.
Snad i on přijal jeho pocity posvátnosti nemocničních pokojů.
„Jak?“ hlava nedokázala rozluštit jednoduchou hádanku.
Vždyť byl tak opatrný.
„Vážně se tak stupidně ptáte?“ zavrčel Snape, ale stále ještě udržoval určitou hladinu klidu.
„Vždyť to bylo jen jednou.“ Rozhodně to nebylo jen jednou, ale to nehodlal nikomu z přítomných vykládat, a už vůbec svému bývalému profesorovi.
Určitě by to využil proti němu - zasloužil by si to.
„A kolikrát považujete za adekvátní ke zplození potomka?“ povytáhl Snape obočí.
Harry by nejraději vyskočil a začal na něj křičet, jak se opovažuje ho soudit. Jenže nenašel dost sil. Prostě se na něj zamračil. Nestačilo to na smazání opovržlivého úšklebku, ale aspoň to donutilo Hermionu odvést toho příšerného chlapa od jeho malé víly.
 
ooOoo
 
Hermiona sledovala Harryho a přemýšlela, jestli někdy dospěje. Všechno bral jako dobrodružství, ale k ničemu se nedokázal postavit čelem. Stal se z něj otec, ale už přemýšlel, čí je to vina.
Měla ho moc ráda, ale někdy jeho postoje nedokázala pochopit. Stejně jako nedokázala rozluštit některá Severusova rozhodnutí.
Otočila se a vyšla na chodbu. Zamířila do svého bytu, kam se vytratil i její podnájemník. Přemýšlela o něm celou cestu, ale nepřineslo to žádné výsledky.
Není to jednoduchý muž.
Vše má dokonale promyšlené a vždy sleduje jasné cíle. Někdy je obtížné nahlédnout pod povrch, ale pokud se to povede, stojí to za to.
Obdivuje na něm spoustu věcí. Chladné jednání za všech okolností. Inteligenci. Neústupnost. A…. A to ji donutilo k jednání.
„Měli bychom si promluvit,“ oznámila mu prostě.
Zavřela za sebou dveře a opřela se o ně.
Snažila se získat stabilitu k dalším krokům. Snapea není lehké milovat, jenže ona nebyla stvořena pro snadné úkoly.
Těžké bylo připustit si své city, těžší bude přinutit Severuse uvědomit si ty své. Kdo jiný by se pro podobnou bojovku hodil lépe než vševědka s neustále zvednutou rukou? Dívka, co dokázala rozhodit s klidu u chladnokrevného mistra lektvarů.
„Nevím to dlouho, jestli ti jde o tohle,“ usadil se pohodlně na gauči a ani netušil, jak moc jí tím pomáhá. Stejně jako to, že mluví o úplně jiném tématu.
„Slíbil jsi mi rozhovor, pokud splním všechny tvé podmínky,“ ignorovala předešlý pokus o diskuzi a začala svou vlastní.
Posadila se vedle něj, aby mu byla dostatečně blízko. Jejich těla se skoro dotýkala. Kdyby se trochu natáhla, mohla se o něj docela dobře opříst.
„Hermiono nemyslím si,“ Severus hledal vhodná slova k odmítnutí a toho Hermiona prostě využila. Stejně jako nepatrné paniky z její přílišné blízkosti. Přiložila mu dlaň na ústa a naklonila se těsně k němu.
„Dal jsi mi možnost odmítnout, za to jsem ti vděčná, ale rozhodla jsem se nakonec jinak,“ oznámila mu prostě s potutelným úsměvem.
Dřív než mohl zareagovat, zaútočila na jeho ústa.
 

 
19.12.2015 23:30:15
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one