.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Přiznávám se, že jsem se včera lehce zapomněla. Napravuju a už se hrnu s další kapitolkou :-)
Snad mi to odpustíte, když vám prozradím, že je o kapku delší ;-) Ale vážně jen o kapičku.
Když už jsme u kapek. Možná jsem tu kapitolu měla nazvat Pod vínem je pravda... no pochopíte po přečtení :-D

Užijte si a budu vděčná za vaše názory :-)
Hermiona stála u dveří s rukou položenou na chladném dřevě. Rychle se rozmýšlela, co vlastně profesorovi řekne. Nápad přijít sem a nabídnout utěšující náruč nepůsobil už tak úžasně jako před pár minutami.
Na co tehdy myslela? Pokud vůbec myslela.
Proč obejmout Harryho nebo Rona nikdy nevypadalo tak složitě a hloupě?
Na zádech cítila Henriho zkoumavý pohled, už nemohla couvnout. Nehodlala se vzdát, jen by potřebovala víc času na rozmyšlenou.
Pozvedla ruku a nechala ji několikrát zlehka dopadnout na hladký povrch dveří.
 
Místnost se topila v hustém šeru, které se skoro převalovalo po podlaze. Jak ve starém filmu, už jí jen chyběly cáry mlhy, hřbitov a nějaká rozkládající se zombií. Stála chvilku na prahu, aby si oči přivykly a mohla se lépe rozhlédnout. Když pomalu začala rozeznávat obrysy, odvážila se vstoupit a zavřít za sebou. Severuse nikde neviděla.
Popošla ještě několik kroků, aby pořádně prozkoumala celý prostor.
Nevšimla si rohu postele a bolestivě se praštila do holeně. Polohlasně zanadávala a třela si poraněné místo. Zítra se jí nejspíš udělá pěkně velká modřina. Zatracený Snape.
„Hermiona Grangerová zachránkyně ztracených a pečovatelka zlomených, čekal jsem vás o něco dřív,“ ozvalo se z nejtmavšího rohu pokoje ostré zavrčení.
Nejprve dostala chuť otočit se a zbaběle utéct. Ten hlas jí naježil všechny chloupky na zátylku. Naštěstí se brzy vzpamatovala. Byl to přece pořád jen Severus Snape, žádný šílený vrah a tyran neviňátek.
Dodala si odvahu a vydala se směrem, kde tušila ukrytého profesora. Cestou se jí povedlo nakopnout nějakou lahev. Sklo kutálející se po podlaze zaznělo do ticha jako výstřel z děla. Leknutím nepatrně nadskočila. Tahle stezka odvahy jí nejspíš přivodí infarkt. Špičkou boty zabránila dalšímu skleněnému rachotu. Zvedla lahev do výšky a podívala se na ni proti mizivému světlu přicházejícímu z mezery mezi závěsy. Odporná břečka druhořadého vína. Kde se to tu vzalo?
„Tohle byste neměl pít,“ postavila štítivě nález na stůl. Sklo bylo odporně ulepené. Nejspíš ho nalévala nejistá ruka a několik kapek sklouzlo na povrchu, kde po sobě zanechalo hnusnou stopu.
„Kvalitního vína je na opíjení škoda,“ ozvalo se ze tmy.
Opět jí zvláštní tón slov přivodil nepříjemné šimrání za krkem. Ten chlap dokáže být zatraceně strašidelný, když chce.
„Myslela jsem alkohol všeobecně,“ pokrčila rameny, přestože ji nemohl vidět.
Samozřejmě narážela na jeho momentální stav, kterému alkohol rozhodně neprospíval.
Stejně jako Henrimu určitě nepomáhaly omamné lektvary. Pomyslela si dodatečně.
Posadila se na kraj postele. Jediné místo, které bylo dostatečně daleko, a přitom měla tmavý kout stále na očích. Nepříjemné pocity ji svrběly až v konečcích prstů.
Za zády ucítila rozházené přikrývky, tak jak je zanechal někdo, kdo právě vstal. To ji na klidu taky nepřidalo.
„Je to pár týdnů zpátky, co jste mi sama nalévala.“ Uslyšela tiché zašustění.
Soustředila se na tmu před sebou ve snaze zahlédnout nějaký pohyb. Marně.
„To bylo něco jiného?“ bránila se, nebo vysvětlovala? Podle hlasu to rozhodně nešlo poznat. Nejraději by si vynadala. Chová se jako malá ustrašená myš zavřená do klece k velkému vypasenému kocourovi. Trochu se jí ulevilo, když si profesora představila v podobě líné kočky na barevném gauči. Přesto v ní stále zůstávala špetka strachu.
Z čeho? To sama netušila.
„Opravdu? V čem?“ Vysmíval se jí. To poznala i bez jediného pohledu do jeho tváře. Nepotřebovala vidět zvlněné rty v posměšném úšklebku, aby poznala, že si ji dobírá.
Tehdy jste se nechoval jako idiot, chtělo se jí odpovědět, ale raději ta slova spolkla. V tomto stavu by to nemusel správně pochopit. Navíc si nebyla jistá, jestli nemá někde po ruce hůlku. Po bolestivé kletbě netoužila.
„Neopíjeli jsme se, jen jsme si povídali nad skleničkou,“ gratulovala si k opravdu vhodně zvolené diplomatické odpovědi.
Co jiného to bylo, než přátelské posezení v příjemné atmosféře podpořené kvalitním pitím? Někdo by to mohl označit za pokus o flirt, ale ona přeci tehdy Snapea nesváděla.
Rozhodně ne.
„Takhle to nazýváte?“ Hermiona se zarazila.
Na pár vteřin podlehla dojmu, že jí Severus dokáže číst myšlenky i bez použití hůlky a bez jejího vědomí.
Možná hůlku použil a ona to zapomněla ze šoku, co všechno si v její hlavě přečetl? Zahnala všechny absurdní myšlenky.
Tohle je holý nesmysl! Určitě na ni jen působí tahle místnost. Nebo spíš to, co s ní provedl. Vypadá to tu jak v kobce odsouzence na smrt.
„Jak jinak?“ jeho pojetí onoho večera se nedozvěděla.
Jedinou reakcí na dotaz bylo posměšné odfrknutí.
Rozhodla se sem pustit trochu světla. Vstala, aby roztáhla záclony a otevřela okno. Ten titěrný škarohlídný hlásek, co se jí vysmíval, že se zvedla, jen protože se na té rozestlané posteli cítila nepříjemně, poslala do háje zelného.
Energicky sáhla po těžkém kusu látky, který vysel přes okno, a chystala se prudce zatáhnout. Kolem zápěstí se jí ovinuly dlouhé štíhle prsty, aby ji v tom pohybu zabránily.
„Nechte zataženo,“ ucho ji ovanul horký dech silně prosycený alkoholem.
Neslyšela, že by se pohnul a přesto se náhle ocitl tak blízko. Vybavila se jí scéna z jednoho dokumentárního pořadu, který kdysi viděla. Zachycovala velkou černou pumu na lovu. Vzpomínala si na její elegantní zavlnění těla při skoku na nic netušící oběť.
Nedokázala si pomoct a rozechvěla se. Každá buňka jejího těla vnímala Severusovu přítomnost za jejími zády. Stál blízko, nebezpečně blízko.
„Proč jste přišla?“  Přesně takhle by si představovala, že by ta puma předla.
Ruce se mu přesunuly na útlý pas.
„Já …“ hlas se jí zadrhl v krku.
Proč vlastně přišla? Nedokázala si vybavit jediný rozumný důvod, proč tu stojí s rukou na tmavé látce jeho hábitu.
Sakra, kdy změnila její dlaň pozici ze závěsů na jeho rukáv?  Měla výpadky paměti nebo na ni poslal nějaké paměťové kouzlo? Dokázal by to vůbec, když stál celou dobu za ní? A stál?
Zavrtěla hlavou, aby zahnala hloupé myšlenky. Chová se jako malá holka před těžkou zkouškou z matiky. Pročistila si hlasivky odkašláním.
„Přišla jsem vás vyhnat z téhle kobky,“ pronesla rázně, teď už pevným čistým hlasem.
Žádné další hrátky na bubáky. Už není ve škole, aby si ho musela představovat v oblečení Nevilleovy babičky.
„Nepotřebuju vaše milosrdenství!“ zabručel a přešel k posteli. Posadil se na kraj a zašátral někde za sebou, odkud vytáhl další lahev.
„Přestaňte!“ vytrhla mu víno z ruky, až se jím polila.
Bála se, že by si špatně nevyložil, kdyby vytáhla hůlku, tak si raději nechala mokré tričko. Skvrnu očistí později.
„Grangerová, nechovejte se jako moje matka. Za prvé na to nemáte věk a za druhé ani její úroveň,“ sjel ji opovržlivým pohledem. Několikrát se dokonce významně zastavil na stále se rozpíjející červené ozdobě na jejím hrudníku. Vybrala si opravdu vhodné místo, kde se ušpinit. Zakázala si přemýšlet nad tím, zda zkoumal opravdu jen skvrnu nebo spíš výplň trička.
To sem rozhodně nepatří! Případně by to mohli probrat později, až se oba budou nacházet v lepším rozpoložení.
Tentokrát si podrážděně odfrkla Hermiona. Věděla, že z něj mluví alkohol, přesto jí slova o nedokonalém vychování zasáhla.
 „Tak za prvé, být vaší matkou, už bych vám věnovala pořádný výprask, abyste se probral. A za druhé se k vaší hloupé poznámce nehodlám vyjadřovat.“ Nějak se jí ten pokus o utěšování nedařil.
Místo klidné debaty na téma výpravy do hlubin léčené duše se tu jen hádají. Nejspíš nadešel čas na taktický ústup.
„Odcházím!“ oznámila mu a chystala se při tom pobrat co nejvíc lahví. Potřebovala trochu utěšit svědomí, že ho tu nechává v podobném stavu. Takže se rozhodla pro pořádnou alkoholovou čistku.
„Nechoďte,“ zašeptal a dnes podruhé ji chytil za zápěstí.
Hermiona se mu nedokázala podívat do očí, protože moc dobře tušila, co tam spatří.

 
14.09.2015 20:23:58
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one