.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Jak jsem slíbila plním a opožděně přidávám další kapitolku.
Měla bych domluvit Severusovi, aby mě tak nezaměstnával. Nějak nemůžu dospat minulý týden a o víkendu jsem odpadla příliš brzy :-)
Taky jsem se s touhle kapčou nějak podezřele mazlila a nemohla ji doladit. Snad se bude líbit Vám, když už mně ne :-D

Příjemnou zábavu.



 
Hůlka opisovala nad pacientkou složité obrazce a Severus přitom pronášel příslušná zaříkadla. Působilo to velmi impozantně, jak se tak v dlouhém černém plášti skláněl nad bledou dívkou. Skoro jako scéna vystřižená z upírského hororu. Hermioně až občas přeběhl mráz po zádech.
Pokojem zněly dlouhé a monotonií řady formulí, které se zdály nekonečné, ale přece jen přinesly výsledek.
Žena prudce otevřela oči a posadila se. Vypadala jako někdo v transu ovládaný zrůdným hypnotizérem. Seděla vzpřímeně s pohledem upřeným někam do prázdna.
Severus ji mávnutím hůlky a pár šeptanými slovy donutil otočit se jeho směrem. Potřeboval zjistit, nakolik ji má skutečně ve své moci. Musela se mu naprosto poddat, aby neprovedla něco neočekávaného, nebo aby se ho nepokusila vypudit ze své mysli.
Nechal ji provést pár základních úkonů - zvednout ruku, pokývat hlavou, nebo zahýbat prsty. Dokonale plnila jeho přání. Pokorná. Odevzdaná. Najednou si připadal nepatřičně. Nechala se vodit jako loutka na tenkých provázcích bez nejmenšího odporu. Bezvládná a plně oddaná svému pánovi. Vzpomněl si na všechny smrtijedské akce, kterých byl účastníkem. Na oběti, co mu prošli rukama. Všechny sloužily za oběti pokusů o dokonalé ovládnutí člověka. Bojoval za to, aby už nikdy žádná lidská bytost takhle netrpěla a teď v podstatě dělal něco podobného. Pohrával si s ní, jako s hadrovou panenkou.
Udělalo se mu z toho špatně. Už to hodlal vzdát, oznámit Henrimu, že na podobné akce nemá rozhodně žaludek.
Náhle ucítil spojení, tenké a třpytivé, a rozhodl se ho využít. Chytit příležitost.
Většina nemocných netušila, co se děje. Léčitel jim prošel myšlenky a odešel.
Pár se jich pokoušelo bránit, přestože ani nevěděli, že to dělají.
A pak tu bylo to mizivé procento těch, co se pokoušeli pomoct.
Nikdo ten jev nedokázal vysvětlit. Pokaždé to probíhalo jinak a pokaždé to byl malý zázrak. Žádost o záchranu, o spasení.
Opatrně se přesunul na kraj postele, aby byl nemocné ještě o kousek blíž. Slyšel slabé zašustění z druhé strany, ale nevěnoval mu pozornost. Věděl, že se jen Henri připravuje na svou část úkolu.
Chytil se tenké nitky sblížení mezi nimi a pokračoval dál skrz mlhavé vrstvy podvědomí. Nechápal, proč se mu rozhodla důvěřovat. Zrovna jemu.
Zhluboka se nadechl a ponořil do černé tmy jejího vědomí veden jen slábnoucí září v dálce. Odkrýval vrstvu po vrstvě. Připadalo mu, že se brodí hnusným lepkavým blátem. Všude okolo vysely dlouhé tmavé cáry, jakoby na něj někdo neustále vylíval kýble mazlavé hmoty podobné surové ropě, které zaschly někde před dopadem na zem. Lepily se, obalovaly ho a znesnadňovaly mu další pohyb. Přesto neustával, pokračoval dál.
Brodil se hlouběji do podvědomí, aby našel ty nejtemnější a nejzlověstnější myšlenky a zážitky.
Zmatek a beznaděj se mu zarývaly až do morku kostí. Míchaly se v něm jeho vlastní emoce s těmi, které nasával z okolí. V jednu chvíli si připadal, že ztrácí pojem o hranicích mezi jeho vlastním vnímáním a tím, do kterého vstupoval.
Myšlenkou ohmatával neznámé prostředí a snažil se zmapovat všechna zákoutí. Snažil se rozeznat, jaké se k nim vážou pocity a podle nich určit směr, kterým se má vydat.
 
 
Hermiona sledovala oba muže, při práci. Fascinovaně si prohlížela výjev před sebou a připadala si nepatřičně. Seděla tu jako na divadelním představení, kde se herci snaží hrát komedii, která vlastně ani k smíchu není.
Přitom se pokoušeli okrást cizí osobu o část soukromí.
Normálně by odešla znechucena sama sebou, ale obávala se, že další možnost už nedostanou.
Udělala v životě spoustu přešlapů a omylů, jeden na víc by ji neměl trápit a přesto…
Její zodpovědnější já většinou dokázalo najít nejpřijatelnější cestu, jenže momentálně i ono váhalo. Vybrali už všechny karty z balíčku a na stole už zbyly jen ty s nejnižší hodnotou.
 
Černovlasá dívka se zdála tak křehká a jemná. Bledá kůže téměř průsvitná pod velkýma těžkýma rukama dvou mužů.
Věděla, že nikdo necítí vyloženě fyzickou bolest, ale sotva postřehnutelné záchvěvy ženského těla dávaly rozpoznat, jak trpí.
Měla chuť vyrvat jim ji ze spárů a utéct s ní hodně daleko. Přesto se ani nepohnula a jen dál sledovala, co se děje.
Náhle, jakoby někdo přestřihl nit a dívčino tělo se bezvládně skácelo do postele. Stejně tak se oba muži od ní odtrhli, jako by je od sebe odstrčila.
„Cos to udělal?“ Severus oddechoval, jakoby právě doběhl maraton se smečkou divokých psů za zády.
Unaveně se sesunul na nejbližší volnou židli.
„Byl jsi tam moc dlouho,“ Henri si utíral orosené čelo a vyčítavě přitom hleděl Severusovi do očí.
Hermiona nechápala, co se děje. Velmi toužila se zeptat, ale nenašla dost odvahy vmísit se jim do rozhovoru. Sledovala Severuse, jak mu tepe žíla na krku. Neznačilo to nic dobrého.
„Už jsem to skoro měl,“ zavrčel podrážděně.
Pokoušel se zvednout, ale když zavrávoral, raději se opět posadil.
„Hermiono, prosím vás, kolik je hodin?“ nechápala, proč se ptá, ale podívala se.
Šokovaně pozorovala hodinky a nedokázala uvěřit, co se jí snaží říct. Obě ručičky se nacházely na dvanáctce.
Její odpověď zaskočila oba muže stejně, ji překvapil údaj na ciferníku.
Celý proces trval déle než pět hodin. Nedokázala tomu uvěřit. Vždyť neustále kontrolovala čas.
Kdy se stalo, že zapomněla vnímat ubíhající minuty?

 
ooOoo
 
Hermiona seděla na gauči v obývacím pokoji a snažila se soustředit na knihu ve svém klíně. Příliš se jí to nedařilo, protože jí myšlenky neustále utíkaly jiným směrem. Pohledem zabloudila k vedlejšímu pokoji, kde se ukrýval Severus Snape.
„Měla byste jít za ním,“ Henri zlehka poklepal Hermioně na hřbet ruky, aby na sebe upoutal pozornost.
Podívala se na něj, jakoby si až právě teď uvědomila, že není v pokoji sama.
Už o tom uvažovala, ale toto jemné postrčení přišlo v pravou chvíli. Včera večer, vlastně ráno, po nevydařeném pokusu o prolnutí se zavřel ve svém pokoji a odmítal se všemi mluvit.
„Počkejte ještě,“ zarazil ji uprostřed pohybu, když se začala zvedat.
Zmateně se na něj podívala překvapená, proč ji právě teď zdržuje. Mohlo by se také stát, že si to nakonec rozmyslí a nechá profesora napospas jeho vlastním chmurným myšlenkám.
„Pravděpodobně nebude tak úplně ve své kůži,“ vysvětloval Henri pomalu.
Na Hermionin vkus až příliš pomalu.
Chápala, že Severuse rozladil neúspěch a byla ochotná mu poskytnout morální podporu. Nač potom přednášku o opatrnosti a duševním rozpoložení?
„Při prolnutí dochází k dokonalému propojení myslí, takže některé emoce mohou z pacienta přejít na kouzelníka,“ Henri se posilnil ze svého flakonku a nebral na vědomí Hermionin nesouhlasný pohled.
„Chcete mi říct, že se Severus změnil v nějakou novou osobu složenou z dvou různých lidí?“ trochu pochybovala o Henriho úsudku. Předpokládala, že by mohl být zkreslený únavou a tekutinou proudící mu do žaludku.
„Dočasně vlastně ano. Není to trvalé a vzpamatuje se z toho, jenže musíme být zatím velmi opatrní,“ pokrčil rameny a hledal vhodná slova, kterými by vyjádřil své obavy. „Může se stát, že si některé chování vyloží jinak, než by to udělal dřív.“
„Co přesně se mi snažíte říct?“ podvědomě tušila, co bude následovat.
„Potřebuje vás mít u sebe, aby pochopil, že není sám. Zároveň byste se ale měla držet stranou.“ Henri odvrátil zrak a začal studovat vzor na podlaze.
„Chápu,“ Hermiona moc dobře věděla, kam tím vším míří. Severus potřeboval starostlivou náruč a přítele, ale rozhodně milenku.
„Mohl by to brát, jako pokus o využití situace. Věřte mi, za zdrženlivost vám bude později vděčný.“
Opravdu neměla nejmenší chutě se po něm sápat. Vyrostla z ní dospělá žena, která dokázala udržet své vášně na uzdě. 
08.09.2015 19:56:26
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one