.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Původně jsem se k epizodce v koupelně už nechtěla vrace, ale měla docela úspěch.
Stejně tak jsem toužila využít Alfréda jen jako malou pomůcku, ale zaslouží si kapku prostoru. Jen malou.
Děkuji všem za inspirující komentáře. Jen díky Vám se mi daří prokousávat příběhem.



 
Hermiona ráno vstávala s hlavou plnou nejrůznějších povinností, co si pro tento den naplánovala. Nebylo tedy nijak překvapující, že naprosto vytěsnila všechna pravidla a časové rozpisy, které Severus pro jejich společné soužití sestavil.
Nijak toho ovšem nelitovala. Vidět profesora Snapea s hlavou pod vodovodem rozhodně stál za všechna příkoří, která měla nastat.
Teď tu stála, tak blízko Severuse, že mohla doslova cítit tělesné teplo, které z něj sálalo. Nebo se možná rozpalovala ona sama z pohledu, jakým se na ni díval. Tyčil se před ní a z vlasů mu stále kapala voda; na prstech ještě cítila vlhkost, jak se jimi probírala.
Přemýšlela, co by asi udělal, kdyby ho teď políbila?
„Měla bych jít, mám dnes ještě nějaké pochůzky,“ netušila, proč mu to všechno vykládá.
Byla to první slova, co jí padla na jazyk. Přestože obyčejně neměla s výřečností problém, v jeho přítomnosti se stávala blekotající troskou. Působil na ni zvláštním zničujícím vlivem. Na jednu stranu si přála se z něj vymanit, na druhou toužila mu podlehnout. Povolit v ostražitosti a nechat věcem volný průběh.
„Vážně?“ Severus pozvedl obočí a podíval se na ni tím svým zvláštním pohledem, při kterém se vracela zpět do školní lavice. Přemýšlela, jestli ji hodnotí nebo čeká na nějakou zásadní odpověď.
Včas si vzpomněla na jeho podmínky a zarazila se, než udělá nějakou hloupost. On si přece stanovil pravidla, ať jich tedy sám lituje.
„Přál jste si, abych se stýkala se sobě rovnými. Tak to dodržuji.“ Ve skutečnosti ji dnes, kromě běžných úkonů v nemocnici, čekal jen oběd s vlivnými lidmi z ministerstva, ale proč trochu nepíchnout do vosího hnízda. A třeba cestou potká někoho zajímavého, takže nakonec zjistí, že zas až tak nelže.
„Snad vás můj vzhled příliš nepohoršuje?“ reagovala na to, jak ji zrentgenoval očima.
Severus na pár vteřin o její výsměšné otázce zauvažoval. Rychlým zhodnocením černého krátkého saka s dvouřadým zapínáním, šedých kalhot a lodiček na nízkém podpatku usoudil, že mu nemá čím vyrazit dech, přesto v ní bylo něco, co by někteří muži mohli nazvat přitažlivým.
Snad jí nechtěl odpovídat, nebo možná to byla touha rychle zmizet, ať to bylo cokoli, přimělo ho k ústupu.
„Hodně štěstí,“ protáhl se kolem ní tak, aby do sebe náhodou nevrazili.
Ta ženská v něm vyvolávala jeho nejhorší vlastnosti. Například zbabělost. Už by se měl naučit ovládat.
 
ooOoo
 
Severus si ve svém kabinetě připravoval podklady na první hodinu v letošním roce. Prázdniny mu utekly až podezřele rychle. Rozhodně se nechtěl zabývat tím, jaký vliv na tento jev měla jedna jeho bývalá studentka. Proto raději v tichosti rovnal učebnice a kontroloval, aby se v nich nenacházely žádné hloupé poznámky. Rok, kdy Potter vlastnil jeho vlastní zápisky, ho dokonale poučil. Dává si teď obzvlášť velký pozor na to, co dává studentům do rukou.
Naštěstí se nový ředitel nezbláznil jako kdysi Brumbál a jednou pro vždy zrušil spojení Nebelvír-Zmijozel. Lektvary se skupinou Zmijozel-Havraspár zněly mnohem méně výbušně.
Při vzpomínce na staré časy se zarazil a dovolil si trochu zármutku. Všechno nebylo tak špatný.
Posbíral potřebné dokumenty a vydal se k učebně. Pochodoval chodbou a mračení se na všechny mu dnes šlo úplně samo. Cítil, že se od rána nevzpamatoval tak úplně, jak si představoval. V hlavě mu dunělo celé hejno domorodců hrajících na bonga.
Náhle se mu zatmělo před očima a on se musel se zastavit. Opřel se o nejbližší stěnu, aby neupadl a zhluboka dýchal. Už dlouho se necítil tak mizerně. Něco bylo šeredně špatně.
„Jste v pořádku, pane profesore?“ odvážilo se ho zeptat nějaké děvče. Nejspíš z Nebelvíru, ostatní by se mu klidili z cesty; případně mu to přáli.
„Jděte si po svých,“ odehnal jí. Nestál o to, aby ho někdo ze studentů viděl v podobném stavu.
 
ooOoo
 
Severus dnes vážně neměl dobrý den. Nejprve málem zkolaboval na chodbě plné studentů. Poté byl donucen ukončit hodinu o několik minut dříve, jinak by asi pozvracel někoho v prvních lavicích. Výpary z kotlíků mu neudělaly zrovna nejlépe a to snídani odbyl několika kousky sýra. Místo kontroly skladu zásob surovin na výuku, volnou dvohoudinovku jednoduše prospal. Jeho tělo vysílalo jasné signály, které se nedaly brát na lehkou váhu.  A jelikož se stoprocentní jistotou mohl říct, že není těhotný, začínal tušit pořádný průšvih. Silnější výraz si ještě nechával do zásoby pro případ nejvyšší nouze.
„Musíme s tím přestat!“ Severus se urputně snažil nezaškrtit Henriho usazeného v křesle u jeho psacího stolu. Tvářil se, jako by hráli piškvorky a jeho křížky byl zaplněn celý papír. Už hodinu se mu snažil vysvětlit, svůj momentální stav, ale on se zdál být duchem nepřítomný.
„Už jsi velmi blízko,“ ukázal Henri mezi ukazováčkem a palcem několika centimetrovou vzdálenost. Pořád mu někdo vykládá, jak už je blízko, ale on si stále připadá jako na začátku cesty. Jsou to jen zbytečný řeči o ničem. Moc dobře věděl, kam se ho snaží dotlačit, jenže jeho tělo i mysl bojovaly na opačné straně.
„Na to ti kašlu,“ dovolil, aby mu ujely nervy a rozkřičel se.
Henri k němu jen tiše přisunul povědomí flakonek se zářivou tekutinou. To už bylo příliš. Chápal přítelovy důvody, ale on se k podobným berličkám nesníží.
„A na to taky,“ Severus smetl nabízený lektvar ze stolu jedním prudkým máchnutím paže.
„Tak běž a řekni Hermioně, že to vzdáváš,“ Henri se pohodlně opřel v křesle.
Střepům na koberci nevěnoval žádnou pozornost, víc ho zajímal výraz v přítelově tváři. Jen málo lidí v ní dokázalo, přes všechny masky, co si nasazoval, číst. Počítal se mezi jednoho z nich.
„Najdeme jinou cestu.“ Dlouhé štíhlé prsty projely záplavou černých vlasů. Pocítil frustraci, která ho už dlouho obcházela a čekala na vhodný okamžik.
„O co tu vlastně jde? Nechceš jí zklamat?“
Správně položené otázky. O co tu vlastně jde? To netušil. Už dávno se starost o život pacientky posunula do vyššího levelu. Tohle by správný lékař nikdy nedopustil. Uvědomil si své chyby.
Vážně by měl dojít za Hermionou a pokorně předat léčbu do zkušenějších rukou. Jenže on se nerad vzdával. Dotahoval věci do konce i přes trnitost cesty.
„Někdy si říkám, že ti ty tvý dryáky udělaly z mozku kaši.“ Severus se snažil zjistit, kdy se tahle diskuze změnila ve výslech.
Neměl v úmyslu se zpovídat.
 
ooOoo
 
„Jsem moc rád, že se opět setkáváme,“ zaznělo Hermioně za zády.
Prudce se otočila, až jí vyklouzly desky, které zrovna skládala do kabely, z ruky.
Alfred Rexfeeld jí je pomohl s úsměvem sesbírat. Nečekala, že ho kdy ještě potká. Po poslední schůzce si nic neslíbili, ani nevyměnili kontakty. Existovali způsoby, jak ho mohla vyhledat, ale zatím ji nenapadlo vynaložit síly tímto směrem.
„Dnes vám to výjimečně sluší,“ zhodnotil úsilí, které dnes vynaložila na úpravu svého zevnějšku.
Přála si podobné věty slyšet od Severuse. Jenže v jeho slovníku se poklony nevyskytovaly.
Přijala pozvání na oběd a užila si ho maximálně. Příjemná společnost, milá restaurace s vynikající obsluhou i jídlem - nálada se jí zvedla o několik stupňů. 
16.08.2015 01:11:26
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one