.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Minule jsme podlehli vášni, takže je načase trochu vychladnout...



 
Chýlilo se k večeru, když se Severus odhodlal odtrhnout oči od stránek a podívat se na svou společnici. Zaujatě četla nějaký text a při tom si nervózně okusovala nehet na palci pravé ruky.
V duchu se pousmál.
Podobný nešvar u ní zaznamenal už na škole. Nechápal, jak je možné, že si to po té době dokáže tak přesně vybavit. Většinou si u studentů sotva zapamatoval jméno, natož zlozvyky. Bral je jako nutné zlo. Takže si je držel v paměti po dobu studia a pak jednoduše vypouštěl. Něčím tak nepodstatným si rozhodně nehodlal zbytečně zaplňovat paměť. Jenže tahle kudrnatá holka se mu tam nějakým záhadným způsobem udržela déle; nebezpečně déle.
„Promluvíme si?“ Vytrhla ho z hloubání o zvláštnostech jedné etapy jeho života.
Nejspíš by se dostal k dalším obdobím, třeba k těm poznamenaným Lilly Evansovou.
Kolik si toho o ní vlastně pamatoval? Měla i ona nějaký drobný přehlédnutelný nešvar, nebo byla v jeho představách dokonalá?
„O čem?“ zavrčel. Nechtěl být na ni nevrlý, ale nedokázal si pomoct.
Moc dobře věděl, jaké téma chce probírat. Její touhy však v tomto ohledu nesdílel.
Většinou ostatní lidi bral jako méněcenný živočišný druh, dokud si nedokázali získat jeho respekt. Hermiona toho už ve svém životě stihla dokázat mnoho a musel jí uznat určité zásluhy. Přesto ještě stále ji nepřijal jako plnohodnotného dospělého jedince a to bez ohledu na jistou událost, kterou usilovně vytěsňoval z hlavy.
„Nemůžeme přehlížet, co se stalo dnes ráno,“ začala pomalu a rozvážně formulovat své úvahy do vět a snažila se při tom zůstat klidná.
Podle jemné vibrace hlasu a nepatrného trhání spodního rtu poznal, nakolik se přetvařuje.
„Doteď se mi to celkem dařilo,“ pokrčil rameny a snažil se sám sebe ujistit, že zas až tak nelže.
Opravdu jí nehodlal nic ulehčovat. Chtěla si povídat, tak ať si mluví.
„Vážně jste takový zbabělec?“ prudce se postavila.
Podařilo se jí převrhnout židli, jak náhle vyskočila, ale nevěnovala tomu pozornost.
„Prosím?“ zaskočila ho svou troufalostí.
Měl podobná gesta od Nebelvíra očekávat. Nikdy se nepoučí, jak dokážou být odhodlaní na cestě za svým cílem. Je tedy on sám Hermioniným cílem? Co by ji na něm mohlo přitahovat?
„Ano, zbabělec. Nikdy bych neřekla, že muž, který dokázal roky obelhávat nejmocnější čaroděje své doby, se bude klepat strachy před obyčejným rozhovorem,“ opřela se bokem o stůl po jeho pravici, takže ho nyní o hlavu převyšovala. Na tváři se jí usadil pohrdlivý úšklebek.
Kde jen podobný už viděl?
„Nějak se vám to slovíčko zalíbilo,“ vyskočil i on na nohy. Cítil se podivně, když se nad ním tyčila. Potřeboval získat zpět výškovou převahu.
„Myslíte „zbabělec“? Jistě. Přijde mi výstižnější než „zabedněnec“,“ zabodla mu navztekaně prst do hrudi.
Musela zaklonit hlavu, aby mu mohla rozzlobeně pohlédnout do očí.
Líbilo se mu, jak při svém horlivém projevu mírně špulí pusu.
„Slečno Grangerová, kroťte se. Uvědomte si, že překračujete jisté hranice!“ Možná měl momentálně slabost pro smyslně našpulené rty, přesto si nenechá nadávat od malé žáby.
„Ty už jsme překročili a to hned dvakrát!“ Nasadila vítězný výraz, když mu připomínala průběh dnešního rána.
Poprvé ho svedla, ale pro druhý prohřešek prostě omluvu neměl. Jednoduše se přestal ovládat a podlehl obyčejnému živočišnému pudu.
„Co ode mě vlastně chcete?“ zaskřípal zuby. Nerad prohrával. „Vodit se za ručičky a šeptat si zamilované nesmysly?“ ušklíbl se její naivitě. „Zapomeňte! Vybrala jste si špatného muže.“ Nejspíš byl naivnější než ona, když se domníval, že se dokážou rozumně dohodnout.
„Chci rovnocenného partnera. Někoho, s kým můžu mluvit, sdílet obavy a radosti. Někoho, na koho se mohu spolehnout.“ Hermiona o krok ustoupila a on se náhle cítil ochuzený o její přítomnost. Dokud stála v těsné blízkosti a vztekala se, mohl vnímat její živelnost a zájem. Nyní o oboje přišel.
„Zní to hezky, ale má to spoustu háčků.“ Odevzdaně vzdychl, přešla ho veškerá bojovnost. Nejspíš už stárne. Posadil se na okraj stolu, čímž se jejich oči dostaly do stejné úrovně.
„Vy a já jsem naprosto odlišní. Nicméně vám dám šanci zjistit to sama. Než se rozhodnete uvrtat se do něčeho definitivního, vyjděte si s někým vám věkově bližším.“ Už otvírala ústa, aby se s ním opět začala hádat, ale umlčel ji prsty přiloženými na rty.  „Pokud ani poté nezměníte názor na mou přítomnost, povedeme tento rozhovor za měsíc znovu.“ Nechápal, proč se v tom chce ještě víc brodit? Už to vzít zpět nemohl.
Věřil, že je rozumná dívka. Po zjištění, jak moc se on liší od mladých a živelných mladíků její generace, sama uzná, jak byla zaslepená.
Když se po jeho proslovu usmála, pocítil jemné pnutí okolo srdce. Nechtěl si zbytečně stavět vzdušné zámky, přesto se mu naděje usídlila pod kůží.
„Abyste nezapomněl,“ chytla ho za klopy kabátu a přitáhla si ho k polibku, kterému se ani zdaleka nebránil tolik, kolik by měl.
Vážně je ztracený případ.
 
ooOoo
 
„Sehnal jsem nám lístky na dnešní operu.“ Henri byl vynikající hostitel, ale Hermonu začínaly naplňovat obavy, že v malebné vesnici jen marní čas. Druhý týden se už chýlil ke konci a oni si zatím jen užívali místní bary, restaurace, divadla a jiné kulturní atrakce, místo aby se věnovali důležitějším věcem. Od první rozmluvy o jejich pacientce nepadlo jediné slovo.
Vyčítala si, že se k výletu nechala přemluvit.
„To je opravdu milé, jenže nás doma čeká umírající dívka. Věřila jsem, že nám pomůžete. Nejspíš jsem se zmýlila.“ Najednou jí to přišlo všechno tak strašně líto.
„Drahoušku, užívejte si pár dní volna. Kdy jste měla naposledy dovolenou?“Henri na ni zvědavě pohlédl. Ani nemusela odpovídat a z jejího provinilého pohledu ihned poznal, že ve svém zanícení na oddech dočista zapomínala. Nedal jí šanci a pokračoval dál. „Určitě by vám dali vědět, kdyby byla nutná vaše přítomnost.“
Netušila, co na to říct. Skutečně vložila nemocnici do zkušených rukou spolu s instrukcemi, jak se s ní spojit, kdyby bylo třeba.
„Hermiona má pravdu,“ zasáhl nakonec Severus. „Měli bychom se vrátit.“
„Nebudu vás zdržovat…“ jejich hostitel se zdál být náhlým vývojem situace zaskočen.
„Je načase, abys splnil slib!“ Severus rázně přešel místnost a postavil se přímo před Henriho. Nechápala jejich bezeslovnou výměnu.
Dovolila oběma během pobytu studovat její alergii, která se tady výrazně zlepšila. Odměnou jim měla být Henriho vstřícnost. Domnívala se, že se to týká jeho rozsáhlé knihovny a nasbíraných vědomostí. Nyní pozorovala, jak se černé oči vpíjí do modrých a pochopila, že skutečnost je jiná. Něco jí oba tají.
„Dobře, půjdu s vámi, ale to hlavní budeš muset udělat ty,“ Henri kapituloval a stálo ho to hodně sil. Když ztěžka dosedl do nejbližšího křesla, mírně se chvěl.
 
ooOoo
 
„Prosím dejte mi na něj pozor.“ Hermiona nechápala, kam těmi slovy Amanda míří.
Při loučení jí tiskla ruku s očima plnýma obav.
Utvrdila se tím v tom, že musí vyzvědět podrobnosti o Severusově plánu. On sám se začínal chovat podezřele. Celý den mlčel a na tváři se mu usadil zvláštní nečitelný výraz. Klíčilo v ní podezření, že jí zamlčel důležitá fakta.
Objala nově nalezenou přítelkyni a ujistila ji, že Henrimu věnuje náležitou péči. Poté se společně všichni tři přemístili před nemocnici.
Už bylo načase. Ráda se vrátí domů.
12.07.2015 17:34:14
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one