.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     

19. Poslední kapky sebeovládání

Moc děkuji bam, Nadin, Zuzaně a scully za povzbuzující komentáře k předešlé kapitole. Jsou pro mě opravdovým hnacím moterem k psaní ;-)
Děvčata, tahle kapitola je jen pro Vás ;-)


 
Hermiona se rozhlížela po pokoji a pokoušela se přijít na to, proč je tu sama?
Usmála se vzpomínce, na obávaného Bradavického profesora spokojeně spícího v bělostných peřinách. Dokonale zvýrazňovaly dlouhou štíhlou postavu oděnou do černého mírně pomačkaného obleku. Ležel na zádech s jednou rukou položenou pod hlavou a jen pár zatoulaných pramenů mu zakrývalo tvář. Opatrně je shrnula stranou, aby si ho mohla lépe prohlédnout. Naštěstí se ocitl ve stavu podobnému bezvědomí, takže ho svým jednáním ani v nejmenším neprobudila.
Uvelebila se mu po boku a dlouho se na něj dívala. Vychutnávala si okamžiky, kdy mu tvář nehyzdily vrásky od neustálého mračení. I ta malá u kořene nosu, která se objeví vždy, když se nad něčím složitějším zamyslí, se vyhladila. Vůbec nepůsobil jako přízrak děsící studenty na chodbách. Mírně neupravený a s uvolněnou tváří se zdál celkem neškodný. Skoro by řekla roztomilý.
Prsty opatrně přešla po začínajícím strništi na bradě. Tolik jí lákalo položit mu hlavu na rameno a vdechovat zvláštní vábivou vůni, jenže důstojnost to nedovolila.
Ovšem to jí stále nedávalo odpověď, proč je postel vedle ní prázdná?
Přejela dlaní po zmuchlaném prostěradle, připadalo jí ještě teplé jeho přítomností. Ale taky si to mohla jen nalhávat.
Podívala se na hodinky a zjistila, že na snídani je příliš brzy.
Takže kde se ten chlap toulá?
Spustila nohy na podlahu, aby se po něm podívala. Nestihla udělat ani dva kroky, když se objevil ve dveřích. Stál tam jen v černých kalhotách, které měl na sobě včera a rozhalené bílé košili, taktéž z předešlého dne. Z vlasů mu kapala voda a i na odhalené hrudi se třpytilo pár drobných krůpějí. Fascinovaně si ho prohlížela.
Povedlo se jí ho něčím zaskočit a ta hříšná část jejího já jí našeptávala, aby toho náležitě využila. Poslechnout bylo nejen neskutečně lákavé, ale také podezřele snadné.
Ukazováčkem nabrala jednu lesklou kapku, která si razila cestu jemnými černými chloupky k pupku. Čekala, co s ním její počínání udělá.
Protože ji stále jen soustředěně pozoroval, vložila si prst s ukořistěným pokladem do úst. V životě neokusila lepší lahůdku, zvlášť když se dalo předpokládat, že hostina zdaleka nekončí.
Nepatrně se zamračil, což byl momentálně jeho jediný pohyb.
Nepokusil se ji zastavit, jen dál tiše stál, takže si dodala odvahy pokračovat.
Ještě o kousek se přiblížila a kapku, která se potulovala po žebrech, sejmula přímo jazykem. Další lákavé sousto našla o něco výš přibližně v oblasti srdce. Setrvala zde rty o trochu déle, než bylo nutné. Vychutnávala si teplo a vůni, které z něj sálaly.
Veškerou iniciativu nechal na ní a ona pochopila, že se ještě úplně nerozhodl, kam až to nechá zajít.
Rychle zvážila své možnosti.
Nesmí pospíchat, ale ani mu dát šanci začít příliš přemýšlet. Jestli by mu sepnula ta správná kolečka, odstrčil by ji a podobná šance by už nejspíš přišla. Nechápala, proč se tak dávno nestalo, ale děkovala za to celému vesmíru.
Ústy putovala po obvodu rozhalené košile. Místům, která se zdála citlivější, než ta ostatní, věnovala zvláštní péči.
Pomálu jí docházely neprobádané oblasti, které se neukrývaly pod oblečením. Buď začne improvizovat, nebo zariskuje. Zvolila druhou možnost a odhodlala se ho dotknout. Měl až překvapivě hebkou pokožku.
Už si začínala z jeho netečnosti zoufat. Ještě pár okamžiků a asi se mu zhroutí v beznaději a slzách k nohám.
Silná mužská dlaň jí překryla hřbet ruky a ona pocítila první záchvěv naděje. Odvážila se mu pohlédnout do očí, kde spatřila stejnou touhu, která zmítala jejím vlastním tělem.
 
ooOoo
 
Hermiona se opět probudila sama v posteli, ale tentokrát jí to ani nevadilo. Cítila se neskutečně šťastná. Jakoby do sebe zapadly dvě dlouho oddělené části.
Slastně se protáhla a překulila se na břicho. Hlavu zabořila do prohlubně v polštáři a nasávala Severusovu esenci, kterou tady po sobě zanechal.
Ronovo tvrzení o partnerovi vhodném k hádání se nejspíš zakládalo na pravdě. Severusovy argumenty se málokdy daly překonat a oponovat mu znamenalo bojovat všemi dostupnými prostředky. Výhra byla o to sladčí. A ta dnešní jasně zářilo nad všemi ostatními, které kdy zažila.
 
ooOoo
 
„Dobré ráno,“ přivítal Hermionu v jídelně Henri vřelým úsměvem.
Oplatila mu stejnou měrou a nandala si plný talíř míchaných vajíček. Potřebovala dobít energii spálenou při vydatné ranní rozcvičce.
„Dnes jen záříte,“ její společník se na ni díval zvláštním pohledem a Hermionu napadlo, zda nebyli příliš hluční ve svých postelových aktivitách.
„Děkuji,“ rozhodla se počkat, kterým směrem se konverzace bude ubírat a podle situace zareaguje.
„Škoda, že jste dobrou náladou nenakazila i Severuse.“
Snídaně jí zhořkla v ústech. Myslela si, že má už vyhráno, ale nejspíš teprve začala bojovat. Někde v průběhu se změnila pravidla v její neprospěch. Rychle zhltla několik dalších soust, aby hostitel nepoznal, jak ji ta věta vyvedla z rovnováhy.
Vyšla z jídelny rozhodnutá najít toho zatraceného paličáka a vše si s ním pěkně od plic vyříkat.
 
ooOoo
 
Severus se od rána schovával v pracovně zavalen knihami, které si na Henrim vyžádal. Jejich přítomnost mu přišla mnohem neškodnější, než společnost kohokoliv v domě. Zejména se vyhýbal jedné konkrétní osobě. Raději by se opět postavil čelem Voldemortovi, než samotné malé ženské. Připadal si jako největší zbabělec pod sluncem a nejspíš i pod měsícem, ale nedokázal se přimět promluvit si s ní. Pořádně ho svou ranní show vyvedla z rovnováhy a on ztratil svůj pověstný klid. Roztekl se pod tíhou laskavých doteků a skončil někde v nejhlubší a nejšpinavější stoce.
Přinutil se číst ty nejodpornější listy, které tady našel, aby zahnal myšlenky na Hermionu. Přesto se mu neustále vracela vzpomínka na záplavu kudrnatých vlasů rozhozených po polštáři, tváře růžové příjemnou námahou a zastřený hlas pronášející sladké nesmysly. Proto mu taky chvíli trvalo, než pochopil, že s ním v místnosti je někdo další a mluví na něj.
Dovolil jí, aby mu pomohla při pátrání po kletbě, která mohla být na jejich pacientku použita. Poté by se snad mohli pokusit zvrátit účinek kouzla a dokonce přivést nemocnou opět mezi živé a plně fungující lidi.
Seděli tiše a jediný zvuk vznikající obracením stránek prozrazoval, že pokoj není úplně opuštěný.
Urputně se snažil nepřitahovat na sebe pozornost a objemné svazky mu sloužily jako celkem účinná hradba. Ještě nebyl připraven na konfrontaci, která jistě brzy přijde. Pokud si to v hlavě sám nejprve pořádně nesrovná, mohl by nechtěně prozradit, jak moc se mu to s ní líbilo. Stačilo, že mu to neustále připomínalo vlastní tělo reagující na její přítomnost opravdu silně. Kdyby je nedělil kvalitní dubový stůl, zaručeně by jediným pohledem zjistila jak moc.
28.06.2015 18:31:15
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one