.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Nějak se mi to přidávání prodlužuje. Asi mě ty teploty nutí k zahálce :-)

Prosím pěkně o pár písmenek tady.



 
Severus se na Henriho začínal vážně zlobit. Slovo zlobit přesně nepopisovalo pocity, které se v něm střídaly. Nesnášel, když se mu někdo montoval do života a jeho přítel to dělal víc než okatě. Kdyby ho tolik nepotřeboval, už by se dávno sbalil a odešel. V Bradavicích to bývalo o mnoho jednodušší. Stačilo odchytit nějakého studenta a na tom už si uměl zchladit žáhu. Jenže teď jen stál tady a pokoušel se upouštět páru postupně, aby v něm neexplodovala jak přetlakovaný kotel.
„To nemůžeš myslet vážně!“ otočil se na hostitele rozhodnut neustoupit ani o krok. Pokud to bude nutné, povede tuhle debatu klidně až do rána. Brumbál ho v dlouhých neplodných diskuzích značně vyškolil. Dokázali se hádat dlouhé hodiny, někdy bez výsledku, jindy okamžitě prohrál. Zdatnějšího soupeře v slovních potyčkách už nenajde. Litoval svého činu na Astronomické věži každý dlouhý den, ale stejně nakonec uznal, že se to nejspíš muselo tak stát.
„Jinak to nejde, vážně,“ usmál se Henri, jako by se mu povedl vskutku husarský kousek. Spíš ho bavilo dráždit hada bosou nohou. „Je to malý dům,“ pokračoval ve vysvětlování, proč musí Severus sdílet jeden pokoj s Hermionou. Ten však dokázal vyjmenovat sto a jeden důvod, proč tohle uspořádání není vyhovující.
Neuměl si představit, že by s ní strávil celou noc v jedné místnosti. Nevěřil sám sobě, že by se zachoval správně. Jenže osud v podobě Henriho Granta se rozhodl mu ztrpčit život na maximální možnou míru.
„Pánové stalo se něco?“ Severus zaúpěl. Někdo tam nahoře ho vážně neměl rád.
Hermiona vyšla z pokoje v naprosto nevhodných černých šatech.
Zvýrazňovaly každou křivku jejího těla s dokonalou přesností.
Živůtek se zapínáním za krkem vypadal trochu jako pánská vesta s odhalenými zády. Na dívčím těle tento kousek látky vypadal mnohem smyslněji než nějaký obyčejný doplněk obleku. Zbytek šatů tvořila volně splývající nad koleny končící sukně.
Ještě několikrát přejel postavu před sebou od hlavy k patě, aby se ujistil, že před ním skutečně stojí Hermiona Grangerová. Malou rozcuchanou šprtku někdo zázračně přetavil do úchvatné mladé ženy s nekonečně dlouhýma nohama. Teď byl víc než přesvědčen, že noc s ní v malém uzavřeném prostoru skončí katastrofou.
„Nechám vás tu, ať si to proberete,“ Hanri využil monetu Severusova překvapení a vyklidil pole. Moc dobře si všimnul pohledu, který na dívku vrhal. Vzpomněl si na děti stojící před cukrárnou s prázdnými kapsami, ale ohromnou chutí na sladké.
Hermiona rozhodně stála za to, aby se do ní Severus zakousl. Usmál se v duchu.
„Amanda mi půjčila nějaké šaty na dnešní večer. Není to příliš?“ Hermiona předvedla pomalou otočku.
Severus se přistihl, zda zvažuje, jestli to opravdu není příliš… příliš málo. Rozhodně by potřebovala delší sukni, nějaký kabát a určitě šálu. Vždyť ten její účes odhalující krk je přinejmenším nestoudný.
„V pořádku,“ zavrčel místo dlouhého proslovu o pohoršující módě, který se mu dral na jazyk. Je plnoletá a svéprávná připomínal si, když sledoval vlnění boků zahalených do tenké látky. Najednou si připadal tak starý a mrzutý, jak jen muž jeho věku může být. Utvrdil se v přesvědčení, že starší muž s mladou partnerkou se chová jak osel v říji. Nic s Hermionou neměl a už se choval jak rozběsněný otec, který přistihl dceru s neznámým mladíkem. Potřeboval se vzpamatovat, opět získat pevnou půdu pod nohama. Překročil práh a doufal v trochu klidu.
„Stalo se něco?“ Hermiona se za ním vydala do pokoje.
Určitě mu nedá pokoj, dokud z něj nevymámí nějakou odpověď.
„Máme pro dnes společný pokoj. Prý tu není víc místa na přespání,“ vtěsnal veškeré své obavy a roztrpčení do dvou vět. Doufal, že pochopí absurditu situace a pomůže mu ji důstojně vyřešit, aniž by musel Henriho zabít.
„Já nekoušu,“ usmála se.
Nejspíš zabije nejdřív ji. Podíval se na ní a snažil se určit, jestli si z něj dělá legraci.
„Vždyť jsme oba dospělí. Rozhodně se zde nestane nic, co bychom si oba nepřáli.“ Určitě se mu vysmívá, usoudil, když si všiml jiskřiček v jejích očích a pobaveného obličeje. Na tohle vážně neměl náladu.
„Zbláznila jste se?“ Vyštěkl trochu víc drsně. Měl by ji upozornit, aby ho už nepopichovala, než se jí něco ošklivého stane.
„Společnost dospěla. Uvědomte si, že už se nepovažuje za skandální, když muž a žena zůstanou o samotě v místnosti. Dnes se rozumní lidé na sebe nevrhají, jakmile zahlédnou kousek odhalené kůže.“ Hermiona stála u toaletního stolku a upravovala poslední detaily svého vzhledu. Přes odraz v zrcadle ho s pobavením sledovala.
Už se chystal zopakovat předešlou otázku, když se zarazil. V něčem má možná pravdu, přestože si byl jistý, že všechna slova nemyslela vážně.
Zatřepal hlavou, aby si ji pročistil. Nebyl zvyklý na poučování od bývalých studentů. Vlastně od nikoho. Pohlédl na shrbenou postavu své společnice. Právě si v mírném předklonu pokoušela nasadit náušnice.
Rozhodl se ji přesvědčit, že ani netuší, jak je nebezpečné zkoušet přechytračit pravého Zmijozela.
„Jste si tím vším vážně tak jistá?“ zapředl jí těsně do ucha poté, co se dlaněmi opřel o stůl těsně vedle jejích boků. Přesně těch, které mu při jejich sledování navozovaly nebezpečné myšlenky.
Všiml si, jak ztuhla, když jí svou pozicí připravil o možnost úniku. Odfoukl jemný pramínek, který jí vyklouzl z účesu a spočíval na krku. Zachvěla se. Děkoval rokům, kdy se v roli dvojitého špióna naučil dokonale skrývat své pocity. Právě totiž nejspíš překročil i svoje hranice sebeovládání.
Upustila zlatou ozdůbku zpět na stolek a otočila se v jeho sevření. Nedal jí příliš prostoru pro manévrování, takže se přitom jejich těla o sebe velmi smyslně třela. Ještě jeden podobný kousek a zapomene, že se jedná o bývalou studentku, kamarádku Harryho Pottera a další podobná negativa. Najednou netoužil jí pustit. Stál tak blízko, že mohl rozeznat místa, kde si před chvíli nanášela parfém.
„A…ano,“ zakoktala se, když se jejich oči setkaly. Zapřela se mu dlaněmi o hruď, ale nesnažila se ho odstrčit. Předpokládal, že jí vyděsil. Měla toužit uniknout, dostat se od něj co nejdál.
 „Polibte mě! Dokažte mi, že se mýlím!“ vyhrkla nečekaně. 
Překvapila ho. Jako dnes již po několikáté.
„Netušíte, do čeho se pouštíte.“ Odtáhl se, aby mohl alespoň on normálně uvažovat. Jeden z nich si musí zachovat chladnou hlavu, aby neudělali neuváženost, které by pak hořce litovali. Během jejich společného pobytu v nemocnici ji stihl víc poznat. Začínal si jí vážit. Dokázala se postavit na vlastní nohy a začít od začátků. Mnoho těch, co prošli válkou, se jednoduše zhroutilo a čekalo, kdo jim pomůže. Ona pracovala tvrdě, aby se dostala tam, kde je.
„Pak byste mi to měl ukázat. Nebo máte strach?“ Nehodlala ho jen tak pustit.
Přitulila se k němu a chytla ho za klopy kabátu.
Severus sám najednou netušil, kde je pravda. Hermiona byla dospělou ženou a pokud by se nechal zatáhnout do téhle hloupé hry, mohlo by se mu to nakonec i zalíbit. On nechtěl, aby se mu to líbilo. Jeho touhou nebylo opět podlehnout svodům nějaké ženy a dělat ze sebe hloupého blábolícího tupce.
Nemyslel si, že se pro Hermionu nehodí. Že by si snad zasloužila lepšího muže. Tyhle nesmysly nechával románovým hrdinům brakové literatury. On už se dávno naučil, že převahu má zásadně sobeckost a právě ta mu velela vyklidit pole.
07.06.2015 18:23:11
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one