.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Pevně věřím, že jste si užili Vánoční svátky. Do nového roku vykročili pravou nohou a hlavně, že nás všechny v tom novém roce čeká spousta úžasných zážitků.
Protože doufám, že rok 2015 naše stránky přežijí, tak sem na rozjezd dávám další kapitolku.

Za betování děkuji Vendi.



 
Severus zůstal ohromeně stát jen chvilku. Sotva pár nádechů, než si uvědomil, že zíráním na zavřené dveře nic nevyřeší. Probral se z úvah, které ho momentálně zahltily, a rozhodl se vrhnout na práci. Byl tu přece, aby pomohl umírající pacientce, ne aby rozjímal nad Kudrnatým tornádem a jeho reakcemi na ni.
Rychle zahnal vnitřní zmatek, který v něm vyvolal Hermionin letmý polibek. O polibku se v podstatě ani nedalo mluvit, jejich ústa se sotva potkala, ale napáchal mnohem více škod, než kdyby ze sebe strhali oblečení. Prsty přejel po místě, kde se jejich rty na nepatrný okamžik střetly.
Dali si možnost okusit jeden druhého, ale stejně rychle, jak ta myšlenka přišla, zase se vytratila a zanechala po sobě jen zvláštní napětí ze své přítomnosti.
Nad celou záležitostí mávl rukou, rozhodnut odložit ji na vhodnější dobu, nejlépe na nikdy. Pokud se oba zachovají, jako dospělí lidé a rozhodnou se ten okamžik nepitvat, bude nadmíru spokojen.
Právě se chystal uchýlit do laboratoře s několika novými nápady, jež by stály za pokus, když se ozval jiný momentálně aktuálnější problém.
Severus zaskřípal zuby, pohledem přejel všechny ostré předměty v dosahu a vydal se utišit plačící dítě.
„Mám dojem, že tohle jsme si už vyříkali. Ty si budeš tiše dělat věci, které dělají děti tvého věku a já si budu tiše dělat ty své. Tak abychom se navzájem nerušili. Stále ještě mám řadu ošklivých lektvarů!“ Severus stál nad postýlkou, jako bůh pomsty a vrčel své výhružky s nejděsivějším výrazem, jakého byl schopen.
Některým studentům by už jen pouhá myšlenka na jeho nynější grimasu přivodila selhání srdce v důsledku přílišného šoku. Ovšem ta lidská siréna se rozhodla zlikvidovat poslední zbytky jeho nervů pokračováním v nezastavitelném jekotu.
Frustrovaně dosedl na Hermioninu postel. Tím pohybem se do vzduchu vznesla jemná vůně, která ulpěla na povlečení. Zalechtala ho v nose a přinesla zpět zvláštní myšlenky na svou nositelku, které ovšem neodvratně zahnal stále sílící dětský pláč.
„Co?“ zapřel se rukama o dřevěný rám, až mu zbělely klouby prstů. V hlavě si probral všechny informace, které za svůj život o dětech pochytil, než mu svitlo, že Hermiona to dítě nejspíš nestačila nakrmit a co hůř pravděpodobně mu snídani ani nezačala chystat.
„Dobrá,“ utrousil polohlasně už s mnohem menší bojovností.
 
Veškeré pokusy o vytvoření stravy pro malé dítě dopadly katastrofálně. Už přemýšlel, že se pokoří a požádá o radu někoho více kvalifikovaného. Třeba taková Molly Weasleyová zaručeně prošla podobnými situacemi více než jednou. V některých chvílích života se v opatrnosti jednoduše trochu polevuje.
Nakonec ho zachránila malá miska v koutě lednice, ve které po bližším prozkoumání rozpoznal na jemno nasekanou zeleninovou směs. On by to rozhodně do pusy nestrčil, ale o něj tu přece vůbec nejde.
„Ohromná legrace,“ zavrčel podrážděně Severus, když uhýbal před další sprškou nazelenalé hmoty. Prohlédl si znečištěnou podlahu a zapřemýšlel, zda už dostatečné množství odporné břečky skončilo té příšerce, která se na něj pokoušela zapůsobit bezzubým úsměvem, v žaludku nebo bude muset přetrpět ještě několik válečných minut v kuchyni.
ooOoo
 
Severus si protřel pulzující spánky a zaposlouchal se do příjemného ticha. Ovšem jeho relax netrval příliš dlouho, právě ono ticho ho přinutilo zbystřit. Do této doby ho provázely nepříjemné zvuky vycházející z obývacího pokoje, ustavičné pískání gumové kačenky, chrastění miniatury mlýnu, z které se vždy navíc vysype oblak bílého prášku anebo stále dokola do zdi narážející autíčko. Takže jejich nedostatek zapříčinil napnutí všech jeho smyslů na maximum.
Hrobové ticho z vedlejší místnosti bylo tak náhlé a neočekávané, až ho zamrazilo na zátylku. Rozhodoval se, zda má nechat událostem volný spád, nebo se jít podívat na příčinu právě vzniklé oázy.
Odložil nůž vedle pokrájených přísad a několika dlouhými kroky se dostal ke dveřím.
Malý chlapec v sytě modré kombinéze spokojeně žužlal ukořistěný cíp barevného ubrusu a pomalu ho sunul i s obsahem k protější zdi. Severus si rychle spočítal, že katastrofě už rozhodně nezabrání. Než stačil myšlenku dokončit, hrnek s nedopitou kávou s třískotem přistál na podlaze a rozletěl se na drobné kousky, hned vedle skončila ozdobná vázička se žlutou růží a Hermionina rozečtená kniha začala vsakovat rozlitou vodu zbarvenou od zbytků lógru. Příšerka v modrém spustila ukrutný nářek, protože ji nejspíš nezvyklý a náhlý rámus rozladil.
Severus uchopil rudnoucí dítě, které překvapivě v jeho náruči přestalo plakat, místo toho se zaujetím studovalo jeho knoflíky na kabátě, a odnesl ho do ohrádky.
Jak se z ní dostalo, vyřeší později.
Cestou zpět si do nohy vrazil střep, a jak ucukl před ostrou bolestí, narazil ramenem do police. Poslední tečka, která zapříčinila, že mu jeho běžně ledový klid zamával na rozloučenou.
Právě se pokoušel vytáhnout kus hrnku z chodidla, když přišla Hermiona. Pocítil neodolatelnou touhu si na ní vybít svůj nahromaděný vztek. Byla to ona, kdo ho přivedl do této šlamastiky a ona by také za ni měla zaplatit.

 
ooOoo
 
Hermiona se cítila zvláštně, když si dovolila odpočinek, zatímco by se měla starat o chod nemocnice. Navíc nechala Severuse s dítětem samotného bez předešlých bezpečnostních opatření. Mohla zkusit přemluvit nějakého skřítka, aby si během služby našel chvilku a zašel se k ní podívat, zda je vše v pořádku. Jenže v nastalém zmatku na to popravdě ani nepomyslela a nyní už bylo dost pozdě na nějaké podobné řešení. Nezbylo než doufat, že se s tím profesor nějak popere a přežijí oba.
„Slyšel jsem, že stále studujete, jak to dokážete propojit s vedením nemocnice?“ Hermionu otázka přivedla zpět do restaurace k jejímu společníkovi.
„Musím. Na své místo jsem nastoupila mladá a bez patřičného vzdělání, ale byla to ohromná šance. Nedokázala jsem se jí vzdát.“ Okusila, zda je káva už dostatečně vychladlá, aby se dala pít. Když si nespálila po prvním usrknutí jazyk, odvážila se k pořádnému doušku.
Káva z nemocniční kantýny se s touto lahodou rozhodně nedala srovnat, to musela připustit.
„Tomu rozumím. Přesto si myslím, že jste na svou pozici příliš mladá,“ nejspíš to Alfred nemyslel zle, jen konstatoval do očí bijící skutečnost. Přesto to v Hermioně vyvolalo pocit frustrace. Unavovalo ji neustále někomu dokazovat, že svou práci zvládá.
„Děkuji za pochvalu,“ poznamenala ironicky.
Asi začíná pochytávat profesorovy způsoby.
„Nejste typ ženy, co potřebuje lichotky. Sama víte jak atraktivní a inteligentní jste,“ Alfred ji propaloval zvláštním pohledem. Připadala si nahá, ne ve smyslu bez šatů, ale vnitřně odhalená. 
„To už lichotka byla,“ poznamenala mírně.
„Potvrzuje, co jsem o vás řekl,“ neodvrátil oči ani připlacení a rozhodně musel zanechat slušné spropitné, podle číšníkova spokojeného výrazu.
 
Oba se přemístili opět před nemocnici, kde se s příslibem dalšího setkání rozloučili. Hermiona zamířila rovnou do svého pokoje, aby zkontrolovala vývoj situace. Něco jí dávalo tušit, že vše neproběhlo úplně nejlépe.
Pohled na pokoj, který vypadal, že v něm hráči famfrpálu pořádali tvrdý trénink, ji utvrdil v předešlých domněnkách.
Zmateně hleděla na Severuse, který jí pohled vracel s mnohem větší silou a nevraživostí. Obávala se dlouhé přednášky na téma nezodpovědnost dnešních mladých žen a nemýlila se.
02.01.2015 18:29:49
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one