.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Mám dobrou zprávu a špatnou. Dobrá - už mi jde net, takže můžeme plně oslavovat. Špatná - mám pro vás kapitolu, ale není nic moc. Asi mě demotivoval malý zájem :-)

Vendi děkuji za rychlou betaci 


 
Hermiona pospíchala dlouhou nemocniční chodbou, ale už od začátku věděla, že přijde pozdě. Poprvé za svůj život někam dorazila déle, než bylo domluveno.
Nijak zvlášť se tím nezatěžovala, hlavu ji zaměstnávaly jiné myšlenky. Nikdy nedovolila svému druhému emociálnímu já, aby převzalo kontrolu nad zodpovědnou Hermionou. Osobní život vždy stál na druhém místě; stranou od všeho dění.
Dnešní ráno změnilo její pohled na svět. Několika naučenými pohyby si uhladila tmavý kabátek svého kostýmku a až teprve poté, co získala trochu času na uklidnění, vešla do své kanceláře.
Momentálně místnost okupovali tři další lidé. Prohlédla si mladou ženu s dlouhými černými vlasy spletenými do dlouhého copu. Stála mírně stranou od zbylých dvou - nejspíš asistentka. Věnovala jí letmý úsměv na přivítanou a dál se věnovala ostatním. Další osobou byl předseda lékařské komory, kterého znala od svého nástupu do funkce. Vysoký příliš štíhlý muž s kostnatýma rukama složenýma v klíně si ji měřil přísným zadumaným pohledem. Poslední návštěvník seděl v křesle vedle předsedy, mladý s blond vlasy a knírem. Hermiona ho nedokázala nikam zařadit.
Odkašlala si, pozdravila všechny přítomné a usadila se na své místo za stolem.
 
Nepřítomně poslouchala nekonečný a velmi nudný monolog o vedení nemocnice, nedostatku financí a spoustě dalších stokrát omílaných tématech. Neměla chuť vést rozhovor ani o jednom z nich, nebo ospravedlňovat své postupy. Zatoužila přenést se na kilometry vzdálené místo.
Přála si procházet se parkem, sledovat kapky deště dopadající na parapet nebo prostě jen nečinně ležet v posteli. Sklopila pohled na květináč s hyacinty, které dostala od Ginny jako dárek k nově nabyté funkci. Její kamarádka nechtěla, aby se uvrtala v prakticky zařízené kanceláři bez hřejivých známek osobního života. Vzpomněla si, jak jí přinesla barevný květináč, který vůbec neladil s barvou květů. Zářivě se na ni usmála a popřála hodně štěstí v nové práci. Tenkrát spolu vyrazily na oběd a z příjemné půlhodiny se staly dvě zábavné hodiny. Už dlouho spolu nikde nebyly. Měla by to napravit.
Vzala do ruky pero a pohladila jeho konec mezi prsty; drobné kaňce na ukazováčku nevěnovala pozornost. Rozhodně nebyla ve své kůži a přičinil se o to jeden mrzutý profesor momentálně okupující její byt.
 
ooOoo
 
„Dostavte se neprodleně do své kanceláře, slečno Grangerová,“ strohý rozkaz přinesl bleděmodrý patron od předsedy lékařské komory.
Zmateně se dívala za posledními obláčky, které po zprávě zbyly.
„Měla byste vyrazit,“ Severus čtoucí noviny při popíjení ranní kávy se ani neobtěžoval vzhlédnout.
 „Kdo se postará o malého?“ Zvedala se k odchodu, ale vzápětí si uvědomila drobný nedostatek.
„Ani se na to nepokoušejte myslet!“ Severus odložil noviny, které ho nyní už nezajímaly.
„Měla jsem mít dnes volno, hlídání jsem nezajistila,“ uvažovala při přecházení po obývacím pokoji a podrážděného profesora si nevšímala.
Severus pochopil bezvýchodnost situace ještě před Hermioniným prvním krokem, přesto s jejím řešením otálel. Netoužil si zopakovat hodiny mučení silnými hlasivkami. Nechal ji prošlapat do koberce ještě pár kruhů než se odhodlal k milosrdenství.
„Běžte, postarám se o něj,“ kapituloval a litoval toho téměř v zápětí.
Hermiona se zastavila a zadívala se na něj s nehraným překvapením.
„To po vás přece…“ nestihla dokončit myšlenku. Zamračený výraz Severusovy tváře nedával prostor k námitkám.
„Pokud nevypadnete do pěti vteřin, beru své rozhodnutí zpět,“ zavrčel výhružně.
„Děkuji,“ překonala vzdálenost, jež je dělila v přesně stanovené době a na stvrzení dohody mu vtiskla rychlý polibek.
Rychlý přesně tak dlouho, aby si ho oba velmi dobře zapamatovali. Snažila se mu poděkovat, ale už když se jejich rty setkaly, pochopila, že v tom je něco víc.
Nechala zkoprnělého profesora stát uprostřed místnosti, popadla sako a vyběhla plnit nečekané pracovní povinnosti. Spíš ale využila možnosti zmizet dřív, než její mozek začne situaci analyzovat a dojde k závěru, že se mu podobné aktivity víc než líbí.
 
ooOoo
 
Hermiona se vrátila myšlenkami z dnešního rána do přítomnosti právě v okamžiku, kdy její návštěva dokončovala svůj proslov. Nevybavovala si jediné slovo a tak se zdálo nemožné adekvátně zareagovat. Pokusila se improvizovat.
„Prosím, nechte mi tu své podklady na prostudování. Svou odpověď vám dám co nejdříve.“ Nespouštěla z předsedy oči, aby mohla zachytit jakýkoliv náznak, že se plete.
„Očekával jsem jasné rozhodnutí,“ podivil se muž, ale předal Hermioně požadované desky.
Uvolněně si oddechla, že na její podvod nikdo nepřišel.
 
Hermiona se v rámci zachování dekora rozhodla celou skupinku doprovodit před nemocnici, odkud se mohli volně přemístit, kam potřebují.
 „Skvělý herecký výkon,“ přistoupil k ní mladý muž, který po celou dobu nehnutě seděl v křesle. Předseda i se svou asistentkou už byli dávno pryč.
„Prosím?“ Otočila se k němu rozhodnutá setrvat v roli profesionála co nejdéle.
„Ty desky jsou vám k ničemu, už po prvních stránkách usoudíte, že je to holý nesmysl,“ usmál se na ni a poklepal prstem na zmiňované dokumenty.
„Jak?“ vydechla nečekaně zaskočená.
„Smím vás pozvat na kávu?“ Rozhovor o předešlé poradě jednoduše smetl stranou. Změna rozhovoru byla tak náhlá, že si Hermiona musela dát chvilku na srovnání.
„Jistě,“ svolila nakonec, rozhodnutá zjistit o tomto muži co nejvíce a hlavně o tom, o co mu jde.
„Dovolíte?“ Přistoupil k ní, pevně ji chytil kolem pasu, a oba je přemístil před kavárnu.
Hermiona se nestihla ani nadechnout k odpovědi, či protestu. Překvapeně se rozhlédla, ale místo nepoznávala. Směle mohla dnes konkurovat Alence a jejím záhadným dobrodružstvím.
„Vysvětlíte mi, co to má znamenat?“ obořila se na svého společníka ostře.
Nenápadnými pohyby překontrolovala, že se hůlka nachází na dosah, bezpečně umístěná v pouzdře.
„Omlouvám se, ale když jsem vás zval na kávu, rozhodně jsem neměl v úmyslu pít patoky z nemocniční kantýny,“ usmál se úsměvem, který všem pochybovačům jasně říkal, jsem neškodný, a galantně jí otevřel dveře. Nejprve se zdráhala, nevěřila lidem, co jednoho bez svolení prakticky unesou, ale poté nakonec vešla. Jiná možnost jí nezbývala, pokud neplánovala ztropit scénu.
 
Z neznámého se vyklubal Alfred Rexfeeld ředitel malé soukromé nemocnice na okraji Londýna. Jeho klientela se skládala převážně z vysoké a rozmazlené smetánky, přesto on sám byl celkem skromný a rozhodně milý společník.
19.10.2014 20:09:30
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one