.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Protože jsem se z dovolené vrátila v dobré náladě, chci ji sama rozdávat dál. Takže jsem se rozhodla přidat další kapitolku. Jasně vidím, jak mí tři čtenáři jásají :-D

Za betaci děkuju Vendi, která si zatím vždy na mě udělala čas ;-)

Je to tu jen pro Vás mí drazí.


 
Hermiona nejprve uvařila čaj z uklidňujících bylinek, které si kdysi koupila v malém obchůdku na Příčné. Poté postavila kouřící hrnek na stůl, dost blízko citlivému nosu mistra lektvarů.
Tiše čekala, zda nebude muset přistoupit k drastičtějším způsobům buzení a čas si krátila pozorováním spícího muže. Spánek mu tvář zbavil napnutých vrásek kolem úst a neústupného vzezření. Takového by ho ráda viděla v bdělém stavu.
Představila si ho ve svém obývacím pokoji s novinami, jak čeká, až se vrátí z práce. Přivítal by ji s úsměvem? Dokáže se smát?
Hodně hloupá myšlenka. Severus nebyl typem člověka, který umí zahálet. Rozhodně by to byla ona, kdo by neustále čekal. Přiznala si skutečnost, že ani to by jí nejspíš nevadilo. Dlouho do noci s unavenýma očima sedět nad knihou a poslouchat slabé cinkavé známky jeho přítomnosti linoucí se z laboratoře, kterou by si tu určitě zřídil.
 
Zvedla ruku, aby mu konečky prsů přejela po spánku. Zlehka se dotkla bělostné kůže, zdála se na pohled křehká. Nechala si černými vlasy polechtat hřbet ruky. Ukazováčkem obkreslila líc.
„Přestaňte na mě zírat, Grangerová!“ Severus slova ostře přecedil přes zuby, nejspíš se mu nezdály zrovna krásné sny.  Hermiona netušila, zda její doteky zaregistroval a tak se raději tvářila, že ho celou dobu jen pozorovala.
„Omlouvám se. Nedokázala jsem si pomoc, není příliš příležitostí vidět vás takto…“ Hermiona si nehodlala kazit dobrou náladu, získanou na návštěvě u Weasleyů.
Sledovala, jak se zvedá a unaveně si protírá oči. Hlídání ho asi vyčerpalo víc než hodiny strávené nad lektvary.
„Jak?“ v hlase mu zněla jasná výhružka; pokud se mu nebude odpověď zamlouvat, ani nejlepší ohař už nenajde její ostatky.
Popřemýšlela nad různými možnostmi, až se nakonec rozhodla pro pravdu.
Párkrát zamíchala lžičkou ve svém šálku, než uznala, že se čaj dá pít. Před vyřčením odpovědi si dopřávala ještě pár chvil života a možnosti dívat se na rozespalého mistra lektvarů. Vstával hodně pomalu, jako člověk unavený tíhou svého věku. V duchu odhadovala, kolik mu vlastně může být. Do dnes nad tím nikdy neuvažovala. Umínila si, že si to dohledá.
„Uvolněného.“ Opřela se v křesle spokojená s tím, že se dokázala nerozesmát.
„Nezvykejte si.“ Několika rozmáchlými gesty si prohrábl vlasy, aby je dostal z obličeje. Stejně mu opět sklouzly podél tváří a zplihle ležely na předešlém místě.
Posadil se pohodlněji a promnul si zátylek. Očima si ji dlouho měřil, přesto už jeho pohled pozbyl prvotní tvrdosti. Je těžké nasadit přísný nasupený výraz, když jsou oči stále ještě poznamenané stopami spánku. Pomohla by mu dlouhá sprcha, ale tu si momentálně nemohl dopřát.
„Jsme tu jen my dva, nemusíte mít obavy, nikomu neprozradím, že jste také člověk.“ Dobírala si ho.
Přála si udržet přátelskou atmosféru co nejdéle, podruhé už takové štěstí mít nemusí.
Rozespalý a rozcuchaný působil neškodně. Zdání sice klame, ale ona chtěla zjistit, jak moc tomu je v tomto případě.
„Vy jste něco pila?“ Prohlédl si jí důkladně od hlavy až k patě.
Natáhl se pro nabízený čaj, ale dál přes okraj hrnku hlídal změny v jejím obličeji.
„Možná něco málo.“ Pokrčila rameny.
Nepočítala sklenky, nečekala totiž, že ji doma bude čekat kontrola s podrobným výslechem. Možná mohla jednu láhev přinést jako případný vzorek pro jeho průzkum o výšce promile v její krvi.
„Ředitelka nemocnice by měla vědět, že přílišné požívání alkoholu přivádí lidi na okraj sebekontroly a někdy i za,“ odfrkl si.
„Naštěstí tu mám vás, abyste mi to včas připomněl,“ hřála si ruce o hrnek a čekala na odezvu. Slovní ping pong se zdál být opravdu zajímavým zakončením večera. A jak podotkl Ron, potřebuje někoho stavěného na hádky s ní. „Dáte si se mnou skleničku?“
Hermiona nečekala na odpověď a rovnou se vydala pro víno, které si nechávala pro vzácnou příležitost. Najednou věděla, že by už jiná možnost k jejímu otevření být nemusela.
„Neměla jste jich dost?“ podivil se Severus, ale sklenku s rudou tekutinou si od ní vzal.
„Žádnou s vámi,“ rychle se napila, aby zahnala stud, který jí toužil zbarvit tváře do nachova za větu, co si dovolila vypustit.
„Ohromná tragedie,“ ucedil napůl úst, zatím co vychutnával hořkosladké doušky kvalitního pití. „Otevřela jste příliš dobré víno na obyčejný večer,“ usoudil nakonec, když první lok sklouznul do jeho hrdla.
„Nenáviděný profesor popíjí kvalitní víno s nenáviděnou studentkou, zdá se vám to jako klasické zakončení všedního dne?“ pohodlně se uvelebila ve svém oblíbeném křesle a vyčkávavě sledovala profesorovi reakce.
„Nenávidíte mě?“ nevyhledával tou otázkou žádnou hádku, jen ho její slova zaujala.
„Nesnášela jsem váš přístup k lidem, neměla jsem ráda vaše učební metody, nadávala jsem na nadržování Zmijozelu, ale rozhodně bych nemohla říct, že jsem někdy nenáviděla vás,“ pokrčila rameny. Kdyby se jí zeptal ještě ve škole, odpověděla by mu stejně. Vždy si ho vážila jako odborníka a na tom se rozhodně nic nezměnilo. Poté, co zjistila, že zabil Brumbála, měla ohromnou chuť proklít ho, ale ani tehdy v ní nezaplál oheň nenávisti. Když nad tím teď přemýšlí, připadá jí to neuvěřitelné a zvláštní.
 Severus jen nepatrně přikývl a dál zkoumal obsah své sklenky.
„Jak jste tedy přišla na to, že já nenávidím vás?“ zabořil do ní tázavý pohled.
Mírně se zachvěla a rozhodně to nebylo zimou. Konverzace se stáčela nebezpečným směrem.
„Vaše urážky nijak nepoukazovaly na to, že byste ke mně přechovával nehynoucí lásku,“ kdesi vzadu mysli jí vytanula řada ošklivých slov, které od něj slyšela.
„Otevřete oči, Hermiono, nikdo se s vámi nebude mazlit jako Minerva.“ Po zaslechnutí svého jména vysloveného jeho zvláštním hlasem pokrytým sametem sebou nepatrně cukla. Na okamžik jí připadlo, že olízla smetanu, ale někdo ji sebral ihned, co jí zachutnala.
„Měla bych vám být vděčná, že jste nás připravil na budoucnost?“ nechtěla být jízlivá, jenže obhajoba jeho metod se zdála velmi chabá. Některé jedince dokázal zocelit, ale většinu rozdrtil s trvalými následky.
„To je jen vaše rozhodnutí.“ Čekala upozornění na odlišnost doby, na zuřící válku a nutnost obětí, jenže to se nekonalo. Pochopila, že on už je prostě takový. Vybírá si ty nejsilnější a ostatní nemilosrdně hází přes palubu.
Imponovalo jí to? Netušila.
Severus vstal, aby se postaral o prázdné sklenky. Sledovala jeho úsporné pohyby s jistou fascinací. Možná jí alkohol skresloval úsudek, ale rozhodně zjistila, jak úžasná podívaná je na muže nalévajícího víno. Zvlášť pokud tím konkrétním mužem byl Severus Snape.
Teprve když dosedl zpět na své místo, probrala se z fascinace a uvědomila si, o čem mluvili.
„Neville se do dnes nemůže podívat na lektvary, aby nedostal panickou hrůzu. Za to by vám měl také poděkovat?“ Hermiona pocítila potřebu bránit všechny nevinné a Severus byl momentálně jediný cíl. Dost silný, aby se ubránil.
„Vy nejste Longbottom,“ vyplivl to jméno, jako by to bylo zkažené jídlo. Utvrdilo jí to v názoru na jeho osobu. Někteří nebyli hodni jeho pozornosti.
„Nemůžete vědět, co ve mně vaše výchova zanechala.“ Chtěla vědět, kde bere tu jistotu, že ona stojí za námahu.
„Zdá se vám snad o mě v noci?“ ušklíbl se, jistý si odpovědí. Počítal, že se přestane hrabat v minulosti.  Sám by nechal uplynulá léta spát, už si svůj part odbyla.
„Možná…“ nechala větu otevřenou a jen se na něj podívala s nečitelným výrazem.
Severus zpozorněl. Věděl, že se s ním pokouší hrát nějakou hru, ale momentálně netušil jakou. Potřeboval vědět pravidla, než jí ukáže jaký je vlastně hráč.
„Přestaňte provokovat!“ odmávl její slova nakonec rukou.
12.09.2014 22:38:59
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one