.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Nebudu se dnes vracet ke komentářům, ke koncům skvělých autorek ani k ničemu podobnému. Začala jsem psát, protože jsem chtěla dávat radost. Takže pokud  je tu alespoň jeden člověk, kterého má kapitola potěší, odvedla jsem dobrou práci.

Děkuju Vendi, že věnuje svůj čas betací mých povídek.



 
Severus chvíli přecházel po náhle prázdné místnosti a snažil si uspořádat, jaké budou jeho další kroky. Nějak se nemohl rozhodnout. Měl spoustu práce s léčbou své pacientky, ale také tu bylo to malé škvrně, které nevydrží bez dozoru ani půl druhé minuty. Neslyšně zdolal těch několik kroků a zastavil se u dveří do ložnice slečny Grangerové, kde přebývalo jeho nynější břemeno. Pár minut domlouval svému svědomitějšímu já, že se jde opravdu jen přesvědčit o bezpečí dítě a nejde ukojit svou zvědavost. Jeho obhajoba si spokojeně užívala dudlíku a nejevila sebemenší známky rozmrzelosti, či ujmy na zdraví. Už chtěl odejít, když ho přemohlo škodolibější já, které mu našeptávalo, co vše by se tu dalo najít.
Kolikrát za život se mu podaří dostat do dámské ložnice?
Nehledal nic konkrétního, jen přejížděl pohledem po drobnostech. Místnost zaplňovala jemná nevtíravá vůně její majitelky. Na stolku vedle postele s nadýchaným povlečením zahlédl známý flakonek, pohladil ho očima. Věděl, že se ho dotýkaly dlouhé štíhlé prsty a jen to vědomí ho naplňovalo zvláštním teplem. Už natahoval ruku, aby polaskal oblé tvary, které ve světle vrhaly zvláštní odlesky, ale zase ji stáhl. Nakonec se rozhodl odejít dřív, než se začne zabývat nebezpečnými myšlenkami.
Jen co zabouchl dveře, aby se vydal za svými povinnostmi, které si naplánoval pro dnešní večer, rozezněl se dětský pláč.
Přemýšlel, jestli mu to to dítě dělá schválně. Jestli ho volá zpět z nějakého masochistického popudu, ale uvědomil si, že nejspíš ještě není schopno intrik.
O čtyři hodiny později si tím už nebyl tolik jistý. Každých deset minut si ten výrůstek zla žádal jeho pozornost, už z toho málem začínal křičet.
Nakrmil ho. Přebalil. Opět přebalil, protože první plena se uvolnila, než stačil to malé vrátit do postýlky. Pochoval. Přebalil. Pokusil se nezabít nic živé v dosahu. Přebalil. Nakrmil. Odstranil zbytky jídla z celého bytu. Nakonec se rozhodl nechat tu věc plakat, dokud se neunaví.
Nevydržel to ani deset minut.
„Ještě jedno zavzlyknutí a přísahám, že použiju opravdu nebezpečný lektvar!“ skláněl se nad postýlkou s vražednými úmysly. Dítě si ho zvědavě prohlíželo, jakoby uvažovalo, nakolik může vzít jeho výhružky vážně. Něco zabroukalo a pustilo se opět do hlasitého křiku.
Nehodlal si připustit jakékoliv selhání a nutnost volat Grangerovou. Naprosto přesně věděl, jak dlouho by mu to předhazovala. Pokud by to nevyužila mnohem úlisněji. Určitě měla dávné předky se zmijozelskými kořeny, to už poznal.
Raději se pustil do celého koloběhu houpání a přebalování znovu.

 
ooOoo
 
Hermiona seděla na barevné sedačce uprostřed obývacího pokoje paní Weasleyové a studovala drobné květy na jejím povrchu. Nedokázala si vzpomenout, proč sem vlastně přišla. Sledovala hemžení kolem sebe v bláhové naději, že se také začne bavit. Chtěla zlomit začarovaný kruh složený z práce a samoty podkrovního bytu, jenže zatím nepřišlo nic, co by to dokázalo zlomit. Naopak toužila teď ještě víc vrátit se zpět do své ulity.
Čekal ji tam Severus.
Jistě, většinu času se hádali, ale ty hádky byly rozhodně lákavější než hloupé prostoduché řeči, které zde vedla. Sestra paní Weasleyové se jí pokoušela zasvětit do tajů pletení. Vzdálený bratranec pana Weasleyho ji, při každé příležitosti, sahal na zadek. Už aby chodila zády ke zdi. Fredův kamarád jí neustále vysvětloval jak správně namíchat koktejl, aby druhý den nebolela hlava. Opravdu zábava na vysoké úrovni.
 
„Dáš si se mnou skleničku?“ před obličejem jí poletovala sklenice plná červeného vína.
„Rone! Ráda tě vidím,“ Hermiona se nechala políbit na tvář od právě příchozího. „Kde máš Alici?“ zajímala se, když zaregistrovala, že je sám. Rony byl ženatý už druhý rok a zdál se být spokojený.
„Pokouší se od mamky získat recept na pudinkový koláč,“ Ron vrhl na svou ženu rychlý pohled, ale stihl do něj vtěsnat tolik lásky, že Hermiona skoro Alici záviděla. Měla je oba ráda a snažila se je navštěvovat, jak jí to jen práce dovolila. Vždy se ohřála v jejich vzájemné lásce, doufajíc, že i ji jednou potká pan Pravý.
„Rone, co se mezi námi vlastně pokazilo?“ zepatala se Hermiona přímo, když rozebrali všechny novinky. Už dlouho ji tahle otázka pálila na jazyku.
„Jen jsem se zastavil a ty jsi šla dál,“ přemýšlel dlouho, jak větu správně sformulovat. Pak jen pokrčil rameny v omluvném gestu.
Hermiona nad tím zauvažovala. Opravdu mohlo být vysvětlení tak prosté?
„Ale proč? Proč jsme nedokázali víc vnímat jeden druhého?“ Potřebovala vědět všechny okolnosti, už se nechtěla dopustit stejné chyby.
„Hermi netrap se tím. Jednoduše jsi ještě na manželství a rodinu nebyla připravená. Mít děti je ohromná zodpovědnost. Sice si byla dost silná na jízdu na drakovi, ale tuhle část života sis zatím neosedlala.“ Ron ji jemně pohladil po ruce. Sklopila oči k jejich propleteným prstům. Nepřišlo jí to vhodné a tak uvolnila sevření. Připadala si tak sama. Tolik se vzdálili ač zůstali po rozchodu přáteli. Najednou si připadala, že to byla ona kdo stál a Ron byl tím, kdo pokročil. Dospěl. Změnil se. Prohlédla si ho a hledala dětské rsy, které v té tolik známé tváři náhle nebyly.
„Myslím, že jsi byl tím pravým pro mě a já tě ztratila,“ usmála se smutně, aby skryla, jak moc jí chybí jejich večerní povídání. I když byli tolik odlišní, měli si vždy co říct. Jenže ona ho většinou moc neposlouchala, příliš se soustředila na svou karieru.
„Věř mi, kdybych skutečně byl, teď bys to byla ty, kdo ukazuje mamce fotky mimina a ne Alice,“ objal ji, protože poznal, že by se mohla brzy rozplakat. Znal jí příliš dobře. „Tvůj čas přijde, o to se nebojím,“ zašeptal jí do vlasů.
Odsunula se kousek dál, upila ze své sklenky.
„Jak si můžeš být tak jistý?“ zakroužila zbytkem červené tekutiny.
„Protože jsi krásná, chytrá, laskavá. Takové nezůstávají samy,“ usmál se a pohodlně se uvelebil na své straně pohovky.
„Děkuju, ale nějak nevidím ty davy před svými dveřmi.“ Rychle zahnala vidinu jednoho konkrétního muže, který se nenacházel před, ten již byl za nimi.
„Oni si k tobě jen musí najít cestu.  Málokoho si k sobě opravdu pustíš.“ Vidina se opět vracela, zvlášť když si uvědomila, kam všude ho už pustila.
„Děláš ze mě fúrii,“ zasmála se po dlouhé době opravdu od srdce.
I Ron se zasmál, než pokračoval. „Chci říct, že nepotřebuješ u sebe kluka jako jsem já. Ty si musíš najít muže. Někoho kdo se nebude bát s tebou pohádat a hlavně, koho nezazdíš argumenty,“ mrkl na ni, když do sebe obrátil poslední doušek vína.
„Mám dojem, že jsi skutečně dospěl,“ šťouchla ho do ramene.
„Hlavně to nikde moc neříkej, zkazilo by mi to reputaci,“ vrátil jí hravý štulec, až ho plácla přes ruku. Tohle bylo to, co potřebovala, cítit, že jí má někdo rád. Nemusela to být milenecká láska. Přátelství je přece také krásná věc.

 
ooOoo
 
Hermiona se domů nakonec vrátila mnohem později, než původně očekávala. A co rozhodně nečekala, byl obrázek, který se jí naskytl, když otevřela dveře svého bytu. Tiše za sebou zavřela a kochala se pohledem na spícího Severuse s malým spokojeným novorozencem v náručí. Vypadal tak sladce, když tak klidně ležel na jejím gauči se zacuchanými vlasy, špinavým kabátcem a nevinným výrazem ve tváři. Po špičkách k němu přešla. Opatrně převzala dítě z jeho náruče, ani ho to neprobralo. Nechtěla momentálně přemýšlet, proč má kolem těla místo pleny ručník polepený izolepou. Vrátila se zpět a přemýšlela, jestli má Severuse vzbudit. Kdyby tu strávil noc, určitě by ho ráno pěkně bolela záda. Zasloužil by si to za vše, co jí dělá, ale když ho tu tak viděla, nedokázala se na něj zlobit.
13.07.2014 19:40:59
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one