.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Protože má tahle povídka nejvíc komentářů, pouštím ze zajetí kapitolku. :-)
Betace se ujala Vendi ;-)

Stále platí: kapitolky přidávám od pěti komentářů :-)


 
Severus ležel v posteli, oči sice sveřepě zavřené, ale spánek ani zdaleka nepřicházel.  Noc co noc stejné čekání na odpočinek.
Zaposlouchal se do tichého konejšivého bublání nového ještě nedokončeného lektvaru, který se pokojně vařil na mírném ohni v koutě pokoje. Nebál se nehody. Už několik let spával lehkým neklidným spánkem, kdy ho budilo každé zašustění pokrývky. Život špeha mu nepřinesl nic dobrého. Naopak si odnesl veškerá pozitiva.
Momentálně však jeho mysl nezaměstnávaly kruté vzpomínky, ale usilovně přemýšlel, jak ho Grangerová dokázala přesvědčit, aby svolil s rolí dočasné chůvy. Nesnášel malé uřvané předzvěsti lidských bytostí a právě schytal jednu na celou noc do své péče.
Mohla ho ubezpečovat, jak chtěla, že ten malý základ rodinného štěstí bude určitě spát pokojně po celou dobu. Nevěřil jí ani slovo.
Přesto poprvé v životě prohrál slovní bitvu. Buď stárne, nebo se slečna Grangerová velmi rychle učí. Nelíbila se mu ani jedna z variant.
Přetočil se na bok a pohled upřel do mihotajících se plamenů. Pokoušel se přivolat jiné myšlenky než ty na kudrnatou slečnu spící o několik kroků dál, ale bezvýsledně.
Změnila se za ty roky, kdy se neviděli a nyní měnila život jemu. Vadilo mu to?
Ani tohle nebyl směr, kterému by se chtěl právě teď věnovat. Přesto, když stiskl víčka pevně k sobě ve snaze přimět tělo k útlumu, viděl jen hnědé oči a vše, co se za nimi skrývalo. Potřeboval si pročistit hlavu a najednou mu došlo, proč vlastně nejspíš souhlasil, aby odešla a nechala mu na krku svůj přítěžek.
 
ooOoo
Dopoledne strávil sledováním své pacientky a sestavováním dalších kroků léčby. Nesnášel pocit frustrace, který ho pokaždé v tomto pokoji naplnil. Zkusil už tolik možností a její stav se neměnil, a pokud, tak jen k horšímu.
Díval se mladé ženě do tváře, jakoby čekal, že se probere a poví svůj příběh. Připadalo mu, že leží uvězněná v rakvi z tenkého nepropustného skla a nevěděl, jak ji rozbít. Ať se pokoušeli do ní dostat léky, použít různá léčivá kouzla, zaříkávat, nic neprošlo skrz stěny. Vše se jednoduše svezlo po kůži a nezanechalo jedinou viditelnou stopu. Nikdy se nesetkal s něčím tak mimořádným. V Bradavicích mohl maximálně napravovat nepovedená kouzla, ale tohle byl skutečná léčitelská zkouška nejvyšší kategorie.
Skládal Bellatrix jednu poklonu za druhou a hned poté ji proklínal. Kdyby žila, snad by si pro ni došel a sám dotáhl za vlasy do nemocnice, aby mu prozradila, co vlastně té ženě provedla. Už dlouho nezažil ten pocit beznaděje.
Naposledy když ho Brumbál požádal o vlastní smrt. Týden se řediteli vyhýbal. Nedokázal se tomu starému intrikánovi podívat do očí. Po jeho smrti, kdy toužil sám se vším skončit, se zapřísahal, že ho už nikdo nikdy nepřivede do podobné situace. Teď tu stál, ruce složené na hrudi a tápal.
 
ooOoo
Odpoledne si Severus dopřál klid ve svém pokoji nad hromadou knih pojednávajících o tajných rituálech některých ztracených kmenů. Věděl, že se chytá stébla, ale nehodlal se vzdát.
Právě řešil, jestli knihu spálí, hodí někam na dno krabice, nebo pošle velmi nelichotivý dopis autorovi, když se ozvalo zaklepání na dveře. Slečna Otravná přišla zkoušet jeho trpělivost s prosbou o další laskavost.
„Mohl byste?“ Otočila se k němu zády, aby si všiml rozepnutého zipu na šatech.
Nemusel být žádný vědec, aby pochopil, co po něm žádá. Momentálně ho ale nenapadl žádný argument, kterým by ji vykázal, ze svého pokoje, takže jen přistoupil blíž k odhaleným zádům.
Určitě použila nějaké kosmetické kouzlo na zakrytí nežádoucích pupínků, které ještě ráno hyzdily její ramena. Jinak si nedokázal vysvětlit, co zapříčinilo, aby její pleť byla hladká a doslova zářila jako neonová cedule s nápisem „dotkni se mě.“
Rozhodně mu momentálně učarovala. Nikdo by v ní nehledal zubatou dívku, která se třásla na židli, když jí dávaly na hlavu Moudrý klobouk. Vzpomínal si na ten moment, kdy ji viděl poprvé. Dlouhé kudrnaté vlasy zakrývaly skoro vše v dosahu a zuby by mohla bez problémů otvírat zapečetěné nádoby s přísadami do lektvarů.
Tolik se změnila.
 
Opatrně, aby se jí nedotkl víc, než musí, položil prsty na kovový jezdec béžových šatů pokrytých černou krajkou. Zvýrazňovaly štíhlé boky a on nedokázal odtrhnout pohled od krásně tvarovaného pozadí.
Třásly se mu ruce, když zapínal zip a velmi ho překvapilo, jak krátkou cestu urazil.
„Nechybí vám náhodou kus šatů?“ plácl první věc, která mu přišla na jazyk. Připadal si hloupě, že to vyslovil nahlas, jenže nešlo to vzít zpátky, ani když si za to v duchu velmi nevybíravě vynadal.
Hermiona se nejistě ošila. Nechápala, kam svou poznámkou přesně míří.
Hodlal jí naznačit, že je nevkusně oblečená nebo měly šaty úspěch i u nedostupného profesora?
Otočila se, aby mu mohla pohlédnout do očí a vyčíst v nich odpověď, jenže on už se díval jinam. Zkoumal obsah kotlíku na svém stole, jakoby to byla ta nejzajímavější věc na světě. Přišlo jí, že se vrátila do dětství. Do dne kdy si poprvé nalíčila rty výraznou rtěnkou a táta ji poučoval o lehkých dívkách se zálibou v podobných odstínech. Tehdy taky nechtěl diskutovat, oznámil stanovisko a odešel.
Nadechla se s úmyslem pronést nějakou duchaplnou a snad i vtipnou poznámku, ale rozmyslela si to. Některé bitvy je lepší předem vzdát.
„Šatečkám s mašlí už jsem odrostla,“ pokrčila nakonec rameny a odešla.
„Vskutku,“ odpověděl Severus do prázdného pokoje.
Nechápal, co se vlastně stalo. Nikdy se žádným dívkám, ženám, nepletl do oblékání. Nehodlal s tím začínat u slečny Grangerové, ale právě zjistil, že občas jeho tělo reaguje jinak než by si přál. V tu chvíli, kdy prošla dveřmi a světlo osvítilo ty zpropadené šaty, toužil ji zamknout doma a nepouštět, dokud se nezabalí od hlavy k patě. Hloupé, majetnické a tak nesnapeovské.
 
ooOoo
Hermiona stála nerozhodně uprostřed chodby. Najednou si nebyla jistá svým rozhodnutím zúčastnit se Mollyina večírku. Chtěla se setkat s přáteli, dlouho se neviděli a už jí chyběli. Jenže na druhou stranu tu byl Snape. Záhadný mrzutý Snape. Byl otázkou, na kterou nedokázala najít odpověď.
Zadívala se k zavřeným dveřím jeho ložnice a tiše vzdychla. Zavolala si skřítku, aby se ujistila, že bude mít profesor v případě nouze pomocnou ruku na dosah. Nedokázala ho v tom nechat úplně samotného a nepřipraveného, jak prve vyhrožovala.
Bude se bavit, přikázala si, ale v koutku duše tušila, že jedna její část zůstane doma.
 
Vyšla před nemocnici, zadívala se do černé tmy, než zvedla zrak k drobným oknům těsně pod střechou. Věděla, že nic nezahlédne, byt byl příliš vysoko, přesto jí přišlo, že se za sklem mihla černá silueta. Drobný déšť jí zchladil rozpálené tváře, než se odhodlala přemístit.
05.06.2014 20:56:40
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one