.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     

Se zpožděním přidávám svůj skromný dáreček. Wixie, přála sis povídku s dítětem - nejsou to nějaké skryté biologické hodiny? :-D Každopádně sis jednu takovou vypřála. Nelekej se, že není hned ze začátku, ono se časem ukáže ;-) Sluníčko naše, přeju ti do dalších let jen to nejkrásnější a nelepší a hodně dalších úžasných povídek z tvého počítače. Mám tě moc ráda. ;-)

S hlavou plnou nejrůznějších vzpomínek se Hermiona Grangerová vydala k hradu tyčícího se před ní s novou hrdostí, kterou po válce opět získal. Nezavítala na bradavické pozemky už pěkně dlouho. Skoro by se ta doba dala počítat na roky, takže když zahlédla známou dominantní stavbu, rozechvělo ji to potlačenými vzpomínkami víc, než předpokládala.

Kdyby tolik nepospíchala, zdržela by se pitváním své duše o něco déle, místo toho ale jen pohodila kudrnatou hlavou a dál kráčela za svým cílem. Ten našla v nově opravené učebně lektvarů, jak se přehrabuje v různorodých lahvičkách a zkoumá jejich obsah. Toužila si dovolit kapku nostalgie, ale na přešlapování na prahu a hraní s emocemi neměla dost času.

„Dobrý večer, pane profesore," přešla přímo ke stolu, za kterým seděl. Už dávno nebyla jeho studentkou, přesto při vstupu do místnosti pocítila rozechvění, jaké získávala před každou jeho hodinou.

Zabodl do ní ostrý černý pohled, ale na pozdrav neodpověděl, jen čekal, aby zjistil, proč ho vyrušuje.

„Potřebuji vaši pomoc," rozhodla se nezdržovat dlouhými proslovy, které si nacvičovala ve své kanceláři. Tušila, že ji nečeká lehký rozhovor; nemýlila se.

Stále jen mlčel. Docela ji tím znervózňoval, ale i ona uměla hrát tuhle hru.

„U svatého Munga leží nemocná žena, pro mnohé ztracený případ, ale já věřím, že má ještě šanci," opřela se o nejbližší lavici, tak aby mu mohla hledět do očí. Potřebovala získat alespoň nepatrný náznak rovnosti.

„Proč jdete za mnou, nemáte svých lékouzelníků dost?" Byla ráda, že prolomil mlčení, i když to neznamenalo zrovna nadšený souhlas.

„Po válce jste se u Munga hlásil o místo, nevzali vás. Nyní vám dávám šanci dokázat, že se spletli." Jeho obličej vystřídal několik naštvaných výrazů, ale poznal by to jen bedlivý pozorovatel a tím Hermiona byla.

 „Bývalý smrtijed není dobrou vizitkou ošetřujícího lékouzelníka," pokrčil rameny, jako by mluvil o kotlíku standardní velikosti číslo čtyři. Snažil se tvářit, že mu na tom vlastně ani nezáleží, ale ona rozeznala tu bouři, která kolovala pod povrchem.

„Když jsem přebírala ředitelskou funkci, místo už bylo obsazeno někým jiným, o vaší žádosti jsem nevěděla," přiznala otevřeně. „Narazila jsem na ni až poté, co jsem začala hledat někoho, kdo by mi mohl pomoct s případem, který už všichni vzdali." Nepotřebovala momentálně hrát na jeho ego, on byl opravdu nejlepší ve svém oboru. Z listů, které přiložil ke své žádosti, vyčetla, že navštěvoval jen nejprestižnější univerzity; o vynikajícím prospěchu nepochybovala. Znala svého bývalého profesora natolik, aby pochopila, že s ničím horším jak výborným se nesmíří.

„Nesnažte se ze mě dělat hrdinu," ani se nepokoušel o ostrý tón, zněl spíš unaveně. Pohlédla mu do tváře poznamenané věkem a prožitými událostmi. Válka zasáhla mnoho lidí, někteří z ní však uměli vytěžit maximum. Profesor vlastně ani nezestárl, jen se kolem něj utvořila aura tvrdosti a něčeho, nutícího ji hádat, co se skrývá hlouběji v jeho nitru. Jenže průzkum duše Severuse Snapea nebyl její dnešní cíl.

„Jste její poslední nadějí, necháte ji zemřít?" věděla, že zachází do krajností, ale nacházela se v zoufalé situaci.

„Nemám dokončenou atestaci, podle zákona nesmím léčit," vrátil se ke zkoumání lahviček, čímž se jí snažil dát najevo, že s ní skončil.

„Mohu vás přizvat jako externího poradce." Chleba se dá vždy mazat ze dvou stran, stejně jako každé slovo může mít i druhý význam.

„Ani potom nesmím léčit." Dlouhé štíhlé prsty opatrně nalepily cedulku s popisem obsahu na jednu ze skleněných lahviček. Fascinovaně je pozorovala; jako chirurg by zazářil.

„Pak budu léčit já a ať to dopadne jakkoli, na konci vám podepíšu ukončenou atestaci," stoupla si nad něj a čekala, jestli přijme. Vysoká pozice jí skýtala nemalé výhody, nebránila se použít kteroukoliv z nich, aby ho přesvědčila.

„Hodláte kvůli mně spáchat podvod?" Tenhle jeho úsměv si musí zapamatovat, pokud se mírné zachvění rtů dá považovat za řádný úsměv.

„Kvůli té mladé ženě," opravila ho. Přesto si musela v skrytu duše přiznat, že má zčásti pravdu. Trochu se mu snažila vynahradit jisté… nedostatky, které ministerstvo vnitra opomnělo.

„Záchrana neznámých, jak hloupě nebelvírské." Zarazil ji zvednutou dlaní, když se nadechovala k odporu. „Přijdu zítra v sedm do vaší kanceláře, pokud tam nebudete, odcházím a dohoda padá," pokračoval, ale oči z ní nespouštěl, jako by hodnotil její reakce.

„Schovávat dobré úmysly za výhodné dohody, jak zmijozelské," zašeptala mu provokativně do ucha. Věděla, že vyhrála, takže si dovolila trochu zábavy, než takticky vyklidila pole.

ooOoo

„Pane profesore!" slyšel, jak za ním běží, ještě než zavolala jeho jméno, ale chtěl jí dát za vyučenou, že ho nechala čekat. Stál tam sice jen dvě minuty, ale i ty ho stály hodně sil. Nechal ji dofunět až těsně k němu, než se rozhodl zastavit a otočit.

„V sedm hodin, jinak dohoda padá, tak jsme se domluvili," hrál si na chladného, přestože věděl, že se nechá přemluvit. Zajímal ho ten případ, ale mnohem víc toužil ponížit všechny ty, co ho s hranou lítostí odmítli jen proto, že v mládí udělal chybu.

„Pojďte," popadla ho za rukáv a o žádné přemlouvání se ani nesnažila.

ooOoo

„Všechen personál jsem instruovala. Nikdo se nebude divit, že tu jste." Stále ještě se jí dech nevrátil do normální frekvence, alespoň už se nemusela nadechnout za každým slovem. Přeměřil si ji zvědavým pohledem. Všimla si, že ji zkoumá, tak raději přesunul pozornost opět na ležící ženu.

Bledý obličej pro svou barvu skoro zanikal v nemocničním povlečení. Černé vlasy ztratily lesk a zplihle lemovaly tváře. Provedl pár diagnostických kouzel, ale nepřišel na nic, co by ho navedlo správným směrem.

„Nejspíš posloužila Bellatrix za pokusného králíka. Bystrozoři ji našli v jednom opuštěném domě na venkově," vysvětlovala Hermiona a on ji nepřerušoval, potřeboval slyšet co nejvíc. Znamenalo to sice, vracet se k bolestivým vzpomínkám, ale pokud má té, ještě dívce, pomoct, musí se překonat.

„Projdu pár knih a zítra se vrátím," zvedl se z kleku a uvědomil si, že jeho tělo už na podobné pozice není zvyklé. „Doufám, že nebudu muset opět čekat," zamračil se na svou novou zaměstnavatelku.

Rozloučila se s ním nezvykle tiše. Předpokládal, že ho zahltí svými domněnkami a bude prahnout získat ty jeho. Pletl se, ale možná za to mohl ten její překvapivě sípavý dech. Hodlal se mu věnovat později, ať se jí to bude líbit nebo ne. V případě druhé varianty by byl snad ještě raději, ušklíbl se pro sebe.

 

ooOoo

Doma se nevěnoval knihám, jak se slečně Grangerové snažil namluvit v nemocnici. On přesně věděl, kde hledat. Vlastnil několik soukromých Belliných deníků, které mu před lety vnutil pán Zla, aby je nastudoval a našel případné slabiny v kletbách, jež se v nich důkladně rozebíraly. Voldemort nesnesl, aby měl nepřítel převahu, takže každé nové kouzlo muselo projít kontrolou několika kouzelníků, aby měl jistotu, že nalezení účinné obrany nebude tak snadné.

Severus si deníky nechal, nejen pro fascinaci dokonale propracovanou černou magií, ale zároveň proto, aby vytvořil protilátky a protikouzla. Nikdo o jeho tajných zdrojích nevěděl a on tento stav hodlal zachovat. Nyní ale nastal čas užít je v praxi.

19.02.2013 16:35:40
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one